Může za to zdejší příspěvek k vyzbrojení Ukrajiny, konkrétně shánění munice pro napadenou zemi, pro které se už vžilo označení česká iniciativa.

V zákulisí běží akce intenzivně od loňského podzimu. Veřejnost se o ní oficiálně dozvěděla až před třemi týdny na mnichovské bezpečnostní konferenci, kde o ní promluvil prezident Petr Pavel. Ten také iniciativu politicky zaštítil.

Pavel v Mnichově řekl, že se Česku podařilo "identifikovat" 800 tisíc kusů granátů v mimoevropských zemích. Slovo identifikovat použil záměrně - někdy jde o munici hluboko v Africe ještě ze sovětské éry, jindy o aktuální dodávku ne úplně daleko, kterou je přijímací země ochotná přesměrovat na Ukrajinu.

Musí se dořešit financování munice - sehnat řádově miliardy eur -, přeprava arzenálu a věc se ještě může zadrhnout. Už v této chvíli jde ale o nesporný diplomatický úspěch. Proč?

Ukrajinci jsou na tom bídně: na každý deset dělostřeleckých ran vypálených ruskou stranou reagují jednou, dvěma střelami, aby ušetřili. Evropská unie loni slíbila dodat Ukrajině do konce letošního března milion kusů dělostřeleckých nábojů, dodala však jen něco mezi 300 a 400 tisíci. Osm set tisíc kusů v rámci "české" zásilky, kterou lze dostat do cíle v řádu několika málo měsíců, tak může změnit realitu na bojišti.

Na počátku stály Česko s Nizozemskem a Dánskem a tři čeští úředníci pracující v utajení, jak o nich referoval týdeník Respekt. V uplynulých týdnech oznámily Francie, Belgie, Kanada další, že se připojí a dodají každý stovky milionů eur.

Česku se tak podařilo rozjet akci, která má politickou podporu od hlavy státu napříč vládou, podporu obyvatel - soudě podle pokračujících sbírek na ukrajinské zbraně -, lidi, kteří to dokáží zařídit a pro věc strhlo další státy. Na konci pak budou zachráněné životy konkrétních Ukrajinců.

Nic tak kompaktního, smysluplného a široce sdíleného tu od "návratu do Evropy" nebylo.