Při oplození ve zkumavce může vzniknout nanejvýše několik desítek embryí. Často jich je podstatně méně a v některých zemích je počet vytvářených embryí drasticky omezen zákonem (např. v Itálii se smí pro oplození ve zkumavce použít maximálně tři vajíčka).
Pokud bychom všechny zárodky podrobili zevrubným genetickým testů a zjistili, pro co mají a nemají vlohy, pak bychom si teoreticky zajistili dítě, jež má všech pět "pé". Ve skutečnosti je ale tento postup pro výběr komplikovaně děděných vlastností, jako je zdraví, intelekt, fyzická zdatnost nebo krása, krajně nevhodný. Tyto vlastnosti jsou podmíněny dědičností jen z menší části. Jejich dědičný základ je navíc výsledkem vzájemné souhry velkého počtu genů. Drtivou většinu z těchto genů jsme doposud neidentifikovali.
Připusťme ale, že známe ty správné varianty všech genů zajišťujících zvýšenou odolnost k nejčastějším typům rakoviny, ke kardiovaskulárním chorobám, k Alzheimerově a Parkinsonově chorobě a třeba i cukrovce. Představme si, že jich je kolem 800. Připusťme, že známe správné varianty všech genů předurčujících člověka k všestrannému nadání a představme si, že jich je asi 1000. Připusťme, že stejně tak známe i správné varianty stovek dalších genů potřebných pro zdědění vloh k fyzické zdatnosti. Jaká asi bude šance, že se těch pár správných genetických kombinací, jež odpovídají rodiči zvolenému "profilu", sejde v některém z pětadvaceti embryí, z nichž budoucí miminko vybíráme? A to nebereme v úvahu poměrně časté případy, kdy se jeden a tentýž gen podílí na větším počtu vlastností. Může se stát, že gen přispívající ke zvýšení intelektu zároveň zvyšuje riziko vzniku cukrovky. Pak něco jako "optimální genetická konstelace" objektivně vůbec neexistuje.
Vylepšené lidstvo
Představa, že si někdo genetickými testy embryí pomůže k supermanovi, je mylná. Genetické testování embryí vzniklých oplozením ve zkumavce bude i nadále sloužit především k odhalení embryí, která by mohla po rodičích zdědit vlohu pro nějakou konkrétní zdravotní komplikaci, cystickou fibrózu, hemofilii, Duchenneovu dystrofii, některé typy rakoviny (např. rizikové varianty genu BRCA drasticky zvyšující riziko rakoviny prsu) nebo dědičné poruchy sluchu.
Znamená to, že se lidstvo supermanů nedočká? Nikoli. Už dnes se hodně hovoří o tzv. genetickém vylepšení. V anglicky psané odborné literatuře bývá označováno jako "genetic enhancement".
Mnozí z nás mají tendenci vidět ve vylepšování člověka děs nahánějící vymoženost vědy 21. století. Ale to je omyl. Jednadvacáté století jen přidá do arzenálu technik pro "vylepšování" metody genového inženýrství. Samotný proces vylepšování už dávno běží na plné obrátky. Jen zatím nevyužívá zásahy do lidské DNA.
Genové inženýrství dovolí v budoucnu obohatit lidskou dědičnou informaci o vlohy pro vlastnosti, které člověk nikdy neměl. Pomocí nových genů bude nakonec navozena odolnost k viru HIV, tuberkulóze, malárii a dalším metlám lidstva. Člověk bude vybaven genetickými pojistkami proti nádorovému bujení. Zcela nepochybně bude možné tímto zásahem zvýšit intelekt. Už dnes byly provedeny experimenty využívající přenosu genů, které jsou s to zvýšit "intelekt" myší na pětinásobek původní úrovně. V těchto případech nebudou vybírány optimální kombinace variant "přirozených" lidských genů. Do DNA člověka budou vloženy zcela nové "umělé" nebo "cizí" geny. Často budou vnášeny na umělých chromozomech.
Vylepšujeme již nyní
Současný prudký rozvoj genetických i biologických technologií činí z otázky "genetického vylepšování" člověka aktuální a ožehavé téma. Lidstvo pokušení vylepšit svou DNA zcela určitě neodolá. Některé negenetické formy "vylepšování" už se staly nedílnou součástí medicíny.
Ve Spojených státech používají asi 2 miliony mužů testosteronové gely a náplasti. Jejich počet se za posledních pět let zdvojnásobil. Prostředky původně vyvíjené pro léčbu hormonálních poruch začaly sloužit mužům, kterým v pokročilejším věku přirozeně klesá vlastní produkce testosteronu. Jde tu tedy o zvrácení procesu, který lze považovat za přirozený. Navíc se ukazuje, že dnes se plná třetina uživatelů testosteronových preparátů rekrutuje ze zdravých mužů ve věku od 18 do 45 let, kteří poklesem koncentrací testosteronu v těle většinou netrpí. Podobný osud možná čeká i nikotinové náplasti určené abstinujícím kuřákům, protože některé studie dokazují, že nekuřákům pomáhají k vyšší duševní výkonnosti.
Nástup "vylepšování" prostředky, jež lze v konfrontaci s genetickými technologiemi označit za "konvenční", dokazuje rostoucí popularita plastických operací pro kosmetické účely a například i fakt, že antidepresiva zdaleka neužívají jen lidé stižení vážnými depresemi. Tento trend je patrný např. v USA.
Být lepší? Proč ne!
"Vylepšování" je ve své podstatě vzpoura proti přirozeným procesům. A ta běží už nyní na hodně široké frontě. Ostatně i očkování proti tetanu je vzpourou proti přirozenosti a překročením hranic normálu, protože "normální" a "přirozené" je, aby se člověk při kontaktu s tetanovým bacilem nakazil a ve většině případů zemřel v křečích, při kterých doslova praskají kosti v těle.
Arthur Caplan z katedry lékařské etiky na University of Pennsylvania ve Filadelfii, který patří k přesvědčeným zastáncům "vylepšování", říká: "Nikdo není dokonalý - tak proč nebýt lepší?".
Caplan odmítá názor, že medicínské technologie naruší při "vylepšování" lidskou přirozenost. Poukazuje přitom na obtíže, do jakých se dostaneme při pokusech lidskou přirozenost vůbec definovat. Lidská populace je velice různorodá. Které znaky máme vybrat a prohlásit je za "normu" a které už označit za ty, jež se normě vymykají?
Člověk se jako biologický druh vyvíjel pod evolučním tlakem mnoha náhodných vlivů. Kde vzít jistotu, že některé z takto vyvinutých rysů jsou žádoucí a lidé by je neměli měnit nebo se jich vzdávat? Caplan je navíc přesvědčen, že pokud lidská přirozenost přeci jen existuje, pak není jednou provždy daná a neměnná. Proto bychom se "vylepšování" člověka neměli podle Caplana předem vzdávat.
"Zvětšování prsou nebo prodlužování erekce je konec konců jen marnivost a mrhání prostředky. Ovšem využití znalostí k tomu, abychom si zdokonalili zrak, paměť, imunitní systém nebo metabolismus, to je něco úplně jiného," shrnuje své argumenty ve prospěch "vylepšení" člověka.
Výkonnější sportovci. Výkonnější vojáci
Postupy, které jsou dnes ještě v plenkách, mohou být v dohledné době plně k dispozici všem, kdo o ně projeví zájem.
Mezinárodní olympijský výbor se netají obavou, že vymoženosti genové terapie, jež dnes slaví první, mnohdy skromné úspěchy s léčbou hemofilie nebo dědičných poruch imunitního systému, budou zneužity k tzv. genovému dopingu. Ten nabídne sportovcům kromě vyšší výkonnosti i jistotu, že nebudou usvědčeni stávajícími antidopingovými testy. Zlí jazykové tvrdí, že první geneticky dopovaní sportovci se budou radovat z medailí už na olympiádě v Pekingu.
Výzkum na tomto poli nemůže pochopitelně zůstat stranou zájmu armády.
"Každá ozbrojená složka odnepaměti dělá všechno pro to, aby její muži byli aspoň o trochu lepší než muži na druhé straně - a nebo o hodně lepší," prohlásil Dennis K. McBride, který odpovídal za medicínský výzkum prováděný americkým námořnictvem. "Není vždycky nutné, abychom zvyšovali výkonnost svých mužů. Často stačí, aby si udrželi standardní výkonnost po hodně dlouhou dobu - například vydrželi plnit náročnou misi po 48 hodin bez chvilky spánku a odpočinku. A to samozřejmě nedokážou bez podpůrných prostředků."
To všechno jsou důvody, proč by se mělo o "vylepšování" člověka a jeho "genetické branži" hovořit. O problému "vylepšování" by neměli rokovat jen vědci a odborníci nejrůznějších medicínských oborů. Měla by o něm začít vážně přemýšlet i laická veřejnost a v konečné fázi zřejmě i tvůrci národních i nadnárodních právních norem.
Mnozí odborníci, např. americký genetik Lee Silver, jsou přesvědčeni, že "vylepšování" člověka nelze zastavit a už vůbec ne zakázat. Lze je ale podřídit rozumné regulaci. Vedle bezpečnosti staví Silver na přední místo i otázku zajištění "rovného přístupu" k "vylepšovacím" technologiím.
V opačném případě hrozí rozdělení lidstva na "vylepšenou" elitu, která bude díky uměle získaným vlastnostem ekonomicky i společensky stále úspěšnější. Proti ní bude stát "spodina" geneticky nevylepšených "přírodních lidí". Jak velká propast může mezi narůst těmito skupinami? V možnostech genových technologií jsou zásahy, které by znemožnily početí dítěte příslušníky odlišných "tříd". A pak by se lidstvo rozdělilo nejen na světy "vylepšených" a "nevylepšených", ale dokonce na dva samostatné biologické druhy.
Autor je vědecký pracovník Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi
