To jsou otázky, které zaplňovaly stránky německých novin v minulém týdnu. Důvod? Hlavní politické strany - SPD i CDU - se pustily do sepisování zbrusu nových programů. Do roka a půl je chtějí představit veřejnosti.
Jejich tvorbu neberou na lehkou váhu: programové komise jsou početné a pečlivě sestavené, obě strany připravily k tématu speciální internetové stránky, v plánu je série vnitrostranických i veřejných debat, zahájení se neobešlo bez slavnostních projevů. Není divu, na stranické programy se totiž v Německu pohlíží docela vážně. Nemá jít o rychlokvašené předvolební texty na jedno použití, ale o dokumenty, které budou platit i desítky let. Přesně takové byly dva dosavadní poválečné programy SPD - Godesbergský z roku 1959 a Berlínský z roku 1989, stejně jako tři programy CDU.
Infobox
Vážení čtenáři,
máme pro vás další pozvánku na kus řeči s evropským sousedem. Kromě Polska, Rakouska, Slovenska a Velké Británie si můžete nyní každý týden přečíst také zprávu o tom, čím žije Německo.
Při sestavování těchto přehledů mají autoři jednoduché zadání - popsat vám aktuální dění v dané zemi tak, abyste se v tamních restauracích nebo kavárnách mohli zapojit do obyčejných sousedských rozhovorů a dopředu věděli, jaké téma "letí".
Ať jsou pro Vás "sousedské zprávy" inspirativní!
Sociální demokraté se nyní chystají na přepisování Berlínského programu, který už podle nich neodpovídá výzvám 21. století. Nový text by měl nabídnout recept jednak na problémy světa po 11. září 2001, jednak na hospodářské a sociální potíže Německa. Jasné jsou dvě věci. Za prvé: debata o programu bude ostrá, protože ani řešení německých problémů se bez ostrých řezů neobejde. Za druhé: strana programovou debatu potřebuje jako sůl, po odchodu Gerharda Schrödera totiž stále tápe a hledá novou tvář.
Důvody k tomu nemá zrovna malé. Kvůli Schröderovým reformám se totiž od strany odklání stále více tradičních voličů. Chudší a manuálně pracující lidé dnes vnímají SPD jako stranu lékařů, profesorů a vysokých úředníků a obrací se hromadně k postkomunistům z PDS. Další velkou část hlasů chytá sdružení WASG, které vzniklo právě z bývalých sociálních demokratů nesouhlasících se Schröderem. Zaklínadlem jejich odporu je program na posílení zaměstnanosti Hartz IV. Ačkoliv už stál spoustu peněz, k cíli zatím pořád nevede - v Německu bylo v březnu 2006 bez práce stále 4,79 milionů lidí. Pro SPD jako (bývalou) stranu dělníků to není úplně nejlepší vyznamenání.
Na hledání nové programové tváře bude mít SPD příští rok a půl. Novou vizuální tvář získá už za pár dnů. Stane se jí Kurt Beck, který na začátku května oficiálně zasedne do křesla předsedy. Nahradí v něm Matthiase Platzecka, jenž nedávno složil funkci kvůli zdravotním problémům. Sedmapadesátiletý Beck, ministerský předseda z Porýní-Falce, se tak stane už třetím předsedou SPD v krátké době - dlouho se ve funkci neohřál ani Franz Müntefering, první Schröderův nástupce. Beck už svojí konstitucí dává tušit, že se z křesla jen tak snadno vyhodit nenechá.
V SPD má respekt hlavně díky úspěchům ve svém domovském Porýní-Falci, kde vládne bez přestávky už dvanáct let. Po volbách letos v březnu je dokonce posledním sociálnědemokratickým předsedou zemské vlády na Západě. Příčiny Beckovy obliby v Porýní-Falci jsou jasné: země se pod jeho vládou vyšvihla v bohatství na třetí místo za Bavorsko a Bádensko-Würtembersko. A na voliče působí i Beckova nenucená lidovost. Jako bývalý elektrikář a syn zedníka nemá problém s tím, aby jej lidé považovali za jednoho ze svých řad.
Je ale samozřejmě otázkou, jestli to bude stačit na obnovu SPD. Ve svém prvním projevu se Beck většině ožehavých otázek spíše vyhnul. Jasně se vyjádřil pouze o roli státu, který by podle něj neměl ustupovat od svých sociálních úloh. Bez zvyšování daní, pro bohaté především, to nepůjde, netajil se Beck.
Obnovu programu vyhlásila o den později i předsedkyně CDU Angela Merkelová. Oproti SPD mají křesťanští demokraté značný náskok. Během šesti let v opozici už totiž většinu programových kapitol přepracovali, takže nyní budou moct vytahovat hotové texty z šuplíku. Chtějí je ale představit v novém kabátě a také, jak sdělil generální sekretář strany Pofalla, zdůraznit v nich to, co CDU odlišuje od konkurence. To se zdá být v časech velké koalice jednou z hlavních motivací: strany chtějí přesvědčit voliče, že ačkoliv vládnou spolu, stojí ve skutečnosti vlastně docela proti sobě.
Spíše teoretický spor o roli státu se pro to ukázal jako ideální pole. Jakmile se Beck vyslovil pro silnější stát, Merkelová přispěchala s tvrzením, že stát je příliš zatížen a pomoci mu může jenom seškrtání povinností. Pro nový program si podle kancléřky CDU právě proto zvolila provokativní heslo: "K nové spravedlnosti pomocí více svobody!".
Diskuse o roli státu ale pro CDU nakonec nebude to hlavní. Strana bude mnohem více řešit vlastní vnitřní dilema, jak se ve 21. století postavit k tradičním křesťanským hodnotám. Konzervativní křídlo je nespokojené, že strana od nich stále více ustupuje, liberálové by naopak přivítali další uvolnění. Naposledy se spor o "C" v názvu projevil v debatách o nové podobě rodičovských dávek. Křesťansko-demokratická ministryně sociálních věcí navrhla, aby rodiny dostávaly po prvním roce dávky pouze v tom případě, že na "mateřské" dovolené vystřídá ženu muž. Konzervativci v CDU/CSU to považovali za útok na tradiční model rodiny.#reklama
Ačkoliv konzervativci v tomto případě prohráli a muži nakonec na dobrovolnou "mateřskou" půjdou, v jiných věcech je výsledek otevřený. Nejostřeji se obě křídla jistě střetnou, až dojde na diskuse o integraci přistěhovalců a budoucí podobě německé společnosti. Není divu: to, na čem se nyní dohodnou, bude v programu platit přinejmenším další desetiletí.