Hartz IV - reforma na snížení nezaměstnanosti - se totiž moc nepovedla. Spolykala spoustu peněz a počet nezaměstnaných klesl jenom nepatrně. Tři a půl miliónu lidí je v Německu stále bez práce.

Reforma reformy

Velká koalice se proto nyní rozhodla reformu zreformovat. Nepříjemný úkol připadl na vicekancléře a ministra práce Franze Münteferinga (SPD), který je tak nucen napravovat chyby předchozí vlády vlastní strany. To mu politici CDU samozřejmě nezapomínají připomenout. A to i přesto, že se na tvorbě Hartze IV sami podíleli a díky jejich hlasům zákon prošel. Politická paměť je zřejmě krátká.

Mají ovšem pravdu v tom, že iniciátory reformy byli sociální demokraté. V roce 2002 svolal tehdejší kancléř Gerhard Schröder komisi podnikatelů a odborníků, kteří měli pod vedením Petera Hartze (tehdy člena představentstva Volkswagen AG) vymyslet plán, jak se vypořádat s rekordní nezaměstnaností. Už složení komise ale vyvolalo odpor veřejnosti: třináct z patnácti členů pocházelo ze západu Německa, většina navíc z představenstev velkých firem. Chyběli nové spolkové země, odboráři, ženy i zástupci nezaměstnaných.

Podporuj a požaduj

Po několika týdnech zasedání navrhla komise soubor zákonů, které dostaly podtitul "Podporovat a požadovat".

V duchu prvního hesla se pracovní úřady změnily na poradenské agentury (JobCenter), vznikly tzv. 1-Euro-Joby na vytváření pracovních návyků, nezaměstnaní s dětmi dostali přednost, zvláštní ochrany se dočkali starší nezaměstnaní.

V duchu druhého hesla pak stát získal účinnější páky, jak si došlápnout na chronické odmítače jakékoliv práce.

Návrhy komise potom vláda předložila parlamentu jako "zákony o moderních službách na pracovním trhu" - pro zjednodušení nazývané jako Hartz I až IV. První tři zákony prošly téměř bez problémů, protesty vzbudil až Hartz IV, který vstoupil v platnost vloni v lednu. Jeho jádrem totiž bylo sloučení bývalé sociální pomoci a přídavků v nezaměstnanosti do jedné dávky, která je nižší než obě předchozí.

Vláda si slibovala, že tímto opatřením na nezaměstnaných ušetří, což se samozřejmě lidem bez práce a odborářům nelíbilo.

Žít z Hartze není ostuda

Vládní záměr se však obrátil v pravý opak. O nové dávky si zažádalo mnohem více lidí. Zatímco dříve znamenalo být na sociální podpoře určité stigma, za peníze s názvem "Hartz IV" se nikdo nestydí. Zvlášť když si pro ně nemusí na sociální úřad, ale do JobCentra.

Na útraty státu tak dnes žije spousta lidí, kteří sice práci mají, ale jenom nepravidelnou anebo za příjmy, které nejdou dobře doložit. Hartz IV tak například pobíral i Clemens Meyer - jeden ze současných německých spisovatelů. Mezi vydáním svých románu se jednoduše přihlásil a státní úředníci mu peníze bez mrknutí oka vyplatili.

Důkladněji samozřejmě zkoumají "podvodníky", kteří obratně využívají nejrůznějších výjimek v zákoně. Velmi oblíbený je například postup, kdy partneři podepíšou smlouvu o podnájmu, aby nebyli započítáváni jako společná domácnost a měli tak každý nárok na dávky zvlášť. Když se státu nepodaří prokázat záměr, je proti tomu bezmocný.

Odmítneš práci, přijdeš o přídavky!

Právě podobným případům by měl současný Münteferingův návrh zabránit. Mimo jiné přísňuje podmínky, za nichž je možné práci nabízenou úřadem odmítnout. Zatímco dnes může nezaměstnaný nabízenou práci čtyřikrát odmítnout a teprve potom se mu dávky zkrátí (a to pouze o 30%), podle nové úpravy by již po třetím odmítnutí přišel o dávky úplně. Podobný postup se plánuje u přídavků na bydlení a topení - jednou odmítneš práci, přijdeš o přídavky!

Podle křesťanských demokratů (CDU) jsou ale tyto změny pouze kosmetické a do podzimu by se měla vláda dohodnout na kompletní revizi. Někteří požadují i přejmenování zákona. Hartz IV je podle nich zprofanovaný a nemá mezi lidmi dobrý zvuk. To však pochopitelně naráží na odpor SPD, kteří už za vlády Gerharda Schrödera ztratily spoustu voličů a další posun doprava si tak nemohou dovolit.#reklama

Unionisté o tom samozřejmě ví a schválně své koaliční partnery do dalších škrtů tlačí. Jejich kalkul je jasný: SPD za nás odvede černou práci a navíc se před svými voliči znemožní. Německé noviny označily tuto vypočítavost CDU za vůbec první trhlinu ve velké koalici. Mezi sociálními demokraty mají unionisté už i svého "trojského koně" -  ministra financí Peera Steinbrücka, který minulý týden přemlouval Münteferinga k dalším úsporám. Ne ovšem z oportunismu vůči CDU, ale proto, že docela dobře ví o prázdné státní kase.