Začalo to vlastně všechno už na letišti, kde nás čekala průvodkyně z australského ministerstva zahraničí a Brian, bodrý chlapík s rudými tvářemi.

"Potřebuji si odskočit," řekl jsem jim. "Máte v tašce peníze?" opáčil spiklenecky Brian. "Ano, mám," řekl jsem téměř přes rameno. "Já jen, jestli se nám to vyplatí sebrat a utéct," prohodil s hlasitým smíchem. Byl okamžitě můj a já jeho.

"To bude skvělé. Úžasný první dojem z neznámé země," opáčil jsem. "Jo,jo, první dojmy jsou ty nejdůležitější," dokopl naši debatu do závěru.

A možná právě proto mi Austrálie přijde jako kontinent plný úsměvů a humoru. Tím to totiž neskončilo. Brzy jsem pochopil, proč Brianovi říkají "Vřelé srdce" - odvozeno od filmu Statečné srdce. Byl jako med, jindy si s vámi hrál a lidé kolem se bavili.

Později jsem poznal Paula - řidiče taxíku. V dobré náladě jsem se ho ptal na to, kdy uvidím klokany a kde se můžeme později najíst. Den předtím jsme totiž trochu bloudili nočním Sydney a nakonec skončili v přístavní vietnamské restauraci v Darlig Harbouru.

"Tady je plno restaurací, ale některé zavírají dřív. Sydney žije celou noc. Noční kluby, všeho je dost. Musíte se ale, chlapče, zeptat," prohodil jakoby nic a dal kroutil volantem.

"A v nočním klubu tady snad vaří?" snažil jsem se zavtipkovat.

"Jo, panáčku, záleží na tom, jaký druh jídla máš na mysli," odvětil suše s jemnou ironii.

Neznámí lidé, neznámá země, ale pohoda tady na člověka padá jako mlha na Londýn. Je všudypřítomná. Jakoby se někam vypařil onen neurotický závan Evropy nebo Spojených státu. Jakoby se mu pres oceán nechtělo. Téměř každý je připraven si s vámi jen tak zavtipkovat, prohodit větu. S úctou, ale i ve chvíli, kdy jste zákazníkem a ten druhy jen poskytuje služby.

Postřehl jsem dokonce, což mě šokovalo, že v Sydney vtipkují i jinak netečně úslužní Číňané.

"Dám si pekingskou kachnu. Je pravá?" optal jsem se bez jakéhokoliv úmyslu.

"Právě jsme ji přivezli z letiště, pane. Je tady několik hodin, nevím, zda se dá ještě považovat tedy za pekingskou," nadhodil.

Člověk by pak udělal snad v restauraci i stojku, vypil a snědl sklep, protože takhle radostně žít skutečně stoji za to.

Jste víc pozitivně naladěni. Nějak do vás proudí ta uvolněná energie neskrývaného humoru.

Australané jsou fajn lidé. Nevím, co bude dál, ale už teď si mě získali.

Možná i proto, že ten první byl Ir, druhý Ind a třetí Číňan jako poleno. Holt praví Australani.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT