Tento typ bojovníků s ohněm se navíc někde jen málo změnil od doby, kdy Forman točil tragikomickou satiru Hoří, má panenko. Naopak, nadšenci s dlouhou hadicí to všechno od té doby ještě vypilovali.
To vám takhle hořel v jedné vsi nedaleko Prahy na poli stoh. Zavolali tedy profesionální požárníky a dobrovolné hasiče. Zatímco profíci jeli z dvacet kilometrů vzdáleného města a jedni dokonce z letiště padesát kilometrů od plamenů, dobrovolníci to měli kilometrů sedm. "Když se dobrovolníci konečně sešli a naskočili do auta, volali jsme jim, že jestli si chtějí trochu zastříkat, budeme jim muset požár založit znovu," smál jeden z těch profesionálů. Vesničtí pardi se nedali odradit a v plné rychlosti přistáli na poli a jali se aspoň zkropit kouřící trávu.
Kolemstojící s hrůzou pozorovali, jak se jejich vodou přeplněné auto boří do rozmočené země jako lžíce do pudinku. Řidič nestíhal nic řešit, protože si dopínal košili a měnil civilní kalhoty za stejnokroj. Hrdí hasiči tak nakonec mizeli z pole pěšky a auto s cisternou táhl traktor.
Ostuda jak stodola, říkáte? Ale kdeže. Chlapi se večer sešli a probírali, po jak dlouhé době zase vyjeli k ohni, poplácali se po ramenou, napíchli maso, vypili sud piva a pět lahví kořalky a na druhý den polovina z nich nemohla do práce. Důvod? Měli výjezd a ten se trochu protáhl.
Já mám tyhle maníky rád. Být hasičem je čest, protože to je ta pravá práce pro chlapa. Že ji nedělají pořád, je štve, tak chtějí aspoň občas pomoct. To že většinou pomohou jen málo? Bože, říkejte to opilé partě hasičů.
V lepším případě si odplivnou nad panáčkem z města, který neví, jak důležité poslání mají. V horším vám bude pekelně hořet nos. A nečekejte, že vám ho někdo promptně uhasí.
