Milan Fridrich | Názory
7. 8. 2006 0:01

O fascinaci Kelty a genetických testech

Dostal jsem neobyčejný narozeninový dárek. Jeho neobyčejnost se násobila vědomím, že jsem ani netušil, že něco podobného lze k výročí narození dostat a bere se vážně.

O co jde? Obdržel jsem certifikát, že jsem geneticky stoprocentní Čech. Zcela český chasník.

"Jsi prý úplný unikát. Zatím nikdo ze čtyřiceti tisíc mužů, kteří si nechali genetické testy udělat, nebyl zcela čistý Čech. Byli úplně v šoku, že něco takového existuje," řekla mi manželka a podala mi list papíru.

Byla na něm zeměkoule a na ní jednotlivé státy. Ve všech modrá tečka, jen na malé plošce jménem Česká republika červený bod. Jelikož nosím příjmení Fridrich, byl jsem trochu překvapený, ale spíš jen na oko. Nikdy jsem neslídil v matrikách po kořenech, natož genetických vazbách. Nehledal jsem ani stopy šlechtického původu.

"Většina mužů sní o tom, že jsou potomci Keltů. Jsou většinou zklamaní, když tam není ani slza keltské krve a ještě posmutnělejší, když najdou své genetické stopy na východě - v Rusku nebo na Ukrajině," doplnila žena.

"Honosná genetika dělá chlapům dobře," usmála se.

Vzpomněl jsem si na kamaráda Petra, který byl celá léta přesvědčen, že patří k nižší české šlechtě, protože dědeček povídal a pak v poslední matrice, kde o rodu byla zmínka, bylo černé na bílém, že Boháčkové byli jen řemeslníci, co si bůhvíproč dali majetkem oplývající příjmení. "Muselo to být dřív, děda by nelhal," odbyl pátrání.

Vzpomněl jsem si na ruského kamaráda, který během opileckých výlevů připomínal, jak jeho předci byli v čele kozáckých družin bojujících proti Napoleonovi. Neměl na cigarety, ale hlavu nosil hrdě jako páv.

Vzpomněl jsem si na Australany, kteří na vás vysypou příběh předka, který přijel na trestanecké lodi do Austrálie. Vzpomněl jsem si na návštěvu u islandského kronikáře, který dokáže každému na ostrově říct, jak se jmenoval jejich předek před tisícovkou let. K čemu to lidem je?

Nestálost a prchlivost lidského života některé z nás nutí hledat kořeny tam, kde je nepotřebují. Za každého mluví konkrétní přítomné činy a neúspěchy nebo nepřízeň doby jsou nějak snesitelnější, když máme důkaz, že naše krev není ledasjaká a původ obdivuhodný.

Jakoby hodnota lidského života rostla, když jedinec je potomkem bájných národů nebo velkých historických veličin.

Je to nesmysl, ale lidská povaha asi potřebuje být klamána. Potřebuje palivo pro ego a sebevědomí. I falešné.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT

 

Právě se děje

Další zprávy