Byl jsem tehdy zpravodajem Českého rozhlasu v Bruselu a celý den jsem měl volno.

Nevím, co mě to napadlo, ale zapnul jsem najednou uprostřed hovoru televizi a surfoval programy, co mi nabízela belgická kabelovka. Když jsem skočil na CNN, otevřel se mi obrázek ohromného kouře nad budovou WTC, dvojčat. Pomysleli jsme si: Zase nějaký americký biják o válce a terorismu. Jenže obraz se neměnil a reportéři zmateně mluvili o nárazu letadla do mrakodrapu. Nevěděli důvod, ale byli pohnutí.

Chtěli jsme si udělat čaj, ale nebyl cukr. Nikdo ale nechtěl odejít od obrazovky do obchodu. Byli jsme přimražení celé odpoledne až do noci.

Hořký čaj měl stejnou chuť jako naše nálada.

Už tehdy se objevovalo srovnání se starověkým Římem a dobyvateli, kteří rozvrátili kdysi kvetoucí civilizaci v úpadek. Oněmi barbary teď mají být teroristé, kteří nás chtějí vystrašit svou odvahou nechat se spálit v žáru letounu nebo roztrhat bombou. Naznačují nám: My nemáme co ztratit, jsme neporazitelní.

To je vzkaz z 11. září 2001. Nejen Spojeným státům. Celému tzv. západnímu světu.

Jenže stejně jako cukr do čaje lze koupit na druhý den, tak s chladnou hlavou lze vidět, že teroristé nás nemohou porazit, můžeme ale prohrát vlastní vinou. Tím, že pohřbíme hodnoty občanských svobod, lidskosti a rozumu a začneme se jen bát, obrňovat a zbrojit jak šílenci.

Jen naše tolerance a pochopení zastaví nesmyslný teror. Musíme ukázat, že jsme lidštější a lepší, ne tvrdší a bojovnější. Právě na naši nervozitu, paniku a odvetu teroristé čekají. Proč? Aby ukázali, že jsme násilní, panovační a zkažení.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT.