Stane se tak v neděli 7. května.

Státní pohřeb přenášený Českou televizí měl začít přesně ve dvě hodiny odpoledne. Jenže Česká televize vysílá mezi dvanáctou a druhou hodinou každou neděli Otázky Václava Moravce. Požádala proto vedení armády, zda by nešlo slavnostní začátek pohřbu o pár minut posunout.

Podařilo se. Akt začne ve 14:03.

Mluvíme o třech minutách. Právě oněch 180 vteřin odděluje moderní mediální dobu od starého věku. Odděluje také demokratickou zemi, která po právu oceňuje skutečné hrdiny, od ideologické minulosti.

Případů, kdy se realita přizpůsobuje televizím, najdeme v současném světě bezpočet. Jak je vidět, nemusí jít jen o volební mítinky. Důležité tiskové konference se dělají tak, aby televize stihly zpracovat informace do hlavních relací. Může jít ale také o celospolečensky významné akce. Televize je prostor, kde se oči celé země potkávají.

Televize je pouze ten prostor. Nabízí něco jako společné občanské vědomí a společný zážitek. A právě v tom je možná její největší smysl. Ne všichni se dostanou na Vítkov, ne všichni budou moci jet v neděli do Prahy, ne všichni jsou tak zdraví, aby vůbec někam jeli. Téměř každý má ale televizi a může sdílet pietu chvíle a uvědomit si význam jednoho generála pro naši zemi, pro československou a i jen českou minulost.

Je ostudou komunistického režimu, že jsme o Eliášovi téměř nevěděli a jeho památka byla opomíjena. Byl přitom obětí heydrichiády a hrdinou první světové války, významným politikem Československa.#reklama

Člověk musí užasnout na oněmi třemi minutami, které vyjadřují respekt k technickým možnostem televize a společenskému vědomí.

Je to respekt, který si generál Alois Eliáš, hrdina, zaslouží.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT