Vzpomněl si na nepříjemného švába, odpornou zemi, agenta imperialistické Ameriky, a vydal rozkaz.

Vlastně se není čemu divit. Česká republika už delší dobu patří mezi největší evropské kritiky Castrova režimu. Když jsem před měsícem navštívil Havanu, stavil jsem se na ambasádě. Vedoucí zastupitelského úřadu bez okolků přiznal, že se s našimi diplomaty vůbec nikdo nebaví.

Režim české diplomaty nejen zcela ignoruje, bojkotuje navíc rekonstrukci rezidence šéfa naší ambasády a ten půl roku žije v hotelu.

Diplomaté si dělají legraci z napíchnutých telefonů, odposlechů hovorů v místnostech nebo sledování tajnou policií. I nás sledovali divní lidé a v hotelu se na nás nalepil agilní číšník, ptající se nás na program.

Jsme nepřátelská země. A právě proto můžeme být hrdí.

Můžeme být hrdí na to, že nás nemá rád jeden z posledních absurdních komunistických režimů, který ještě věří, že nedostatek jídla a zboží je daní za sociální spravedlnost, svobodu a socialismus. Věří, že svět se rozděluje na stoupence revoluce a verbež, kterou je ve jménu té revoluce potřeba dusit, věznit, šikanovat, vyhladovět, trýznit a zabíjet.

Stojíme proti krutému režimu, který zemi skvělých hudebníků a dříčů na farmách, báječného rumu, doutníků a moře nenechá v poklidu. Buzeruje, nutí donášet a podrážet. Stojíme proti Fidelovi, který téměř rozpoutal jadernou válku. Proti muži, který miluje jen sám sebe, řeší jen sám sebe a Kubu má jakou svou hračku pro velikášské plány.

Ano, kdysi byla idea revoluce v Latinské Americe plné zlosti na koloniální éru a historicky nerovnou dominanci dravých amerických kapitalistů pochopitelná. To, co se ale v posledních letech děje na Kubě, je nesmyslné divadlo, poslední dny Sodomy - totalitního režimu, který prosazuje už tisíckrát zneuznaný komunismus a diktátorské manýry.

Postavit se proti totalitě, bezpráví a zlu, to za jednoho vyhoštěného diplomata stojí.#reklama

Dějiny jsou na naší straně a dají nám zapravdu. Stoprocentně.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT