Mnohdy zamlklé, jindy upovídané, ale ve všech případech jde o kontakt dvou různých životů.

Včera jsem nasedl do pěkně postaru vypérovaného "médi".

"Jó, to byla ještě poctivá práce," snažil jsem se prorvat ticho. Maník byl sympatický a já měl povídavou. Vždycky začnu na taxikáře mluvit, snad jen jednou, když mě vezl zapřísáhlý satanista a milovník smrti, jsem seděl jak zařezaný a byl připravený bránit holý život.

"To teda, má to najeto sedm set tisíc, nafta, a jak to valí," usmál se sympaťák připomínající o třicet let staršího Mela Gibsona. Jak pocítil, že má parťáka, nadechoval se k přednášce o autě, Praze, těžce vydřeném  taxikářském chlebu a možná i ženských a opilcích, co vozí po nocích.

Jenže místo cizinci se musel věnovat někomu bližšímu.

"No ahoj," rozezvučel čalounění ženský hlas z telefonu. Maník to pustil nahlas a mrknul na mě: "To víte, za držení telefonu je pokuta."

"No ahoj, berulinko. Tak co ty naše děti?" odpověděl s gestem, že to se teda pobavím.

"Udělala jsem jim vajíčka s ředkvičkami," ozvalo se chladně.

"A chutnalo jim?" povytahoval na mě taxikář obočí evidentně se bavící mou přítomností v intimním hovoru s jeho nevrlou manželkou.

"Chutnalo. Ale mě dnes nějak nechutná. Nezeptáš se proč?" zapištěla žena.

"Proč ti nechutná, berulinko," přehrával taxikář.

"Protože jsem něco chytla, tam dole, ty parchante. Protože jsem zase něco chytila a doktor říkal, že to musí být od tebe. Nejradši bych tě vykopala z bytu," hřměla kabina vozu a taxikář brunátněl.

"Prosím tě, já vezu zákazníka," zasípal chlap a zajel ke krajnici, aby si otřel čelo.

"Ježíši, a ještě k tomu veřejná ostuda! Proč jsi to neřekl?" vibroval telefon.

"Promiňte, pane, to jsem neměl. To bude peklo," řekl na rozloučenou.

Tak nějak mě napadlo, že na něj dlouho nezapomenu. Nikdy předtím jsem jej neviděl, asi už ani neuvidím, ale vzpomenu si. Mám rád nečekané příběhy.

Škoda, že zmizí, a už se nikdy nedozvíme pokračování.#reklama

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT