Komentátoři vesměs probírají neuvěřitelnost celé kauzy. Člověk odsouzený za prokázané korupční jednání na dva roky zákazu činnosti by se v normální zemi, normální fotbalové lize neměl vracet. Člověk tak propraný v lidových historkách, zesměšněný Lábusem a Čtvrtníčkem v přepisech telefonních hovorů, by měl vykročit jinou životní cestou.

Já si myslím totéž, ale mám pro to jiný důvod.

Horník podle mě ve fotbalu zbytečně zabíjí svůj talent. Muž, který rozesmál celý národ osobitým telefonováním, dikcí a slovníkem, to není jen tak někdo. Najít dobrého baviče je těžká věc a "Ivánek" je zavedená značka. Stačí najít dobrého scénáristu, dramaturga a show je na světě.

Horník by třeba mohl jen tak chodit a přemýšlet nahlas o fotbale a minulých kšeftech nebo telefonovat kamarádům z branže. Pisálek by mu chodil za zády a věty by slovo od slova ukládal k dalšímu zpracování. Je jasné, že ze stejné vody se nedá vařit pořád, ale pár let se dá přežít.

Dokážu si představit, že by sklidil úspěch, kdyby se dohodl s Lábusem a Čtvrtníčkem a založili potulnou divadelní společnost, která by bavila publikum před ligovými fotbalovými zápasy. Přímo na stadionu a pak třebas i v hospodě po zápase. Honění mladých dvaadvaceti kluků za balónem by hned dostalo jiný šmrnc. Hotové divadlo na trávníku.

Zase bychom slyšeli: "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?"

Zase by bylo čemu se smát, když už nemůžeme ovlivnit, jaký se hraje a bude hrát v České republice fotbal, jak fér bude ten který zápas, ten který rozhodčí. Smáli bychom se, abychom si nemuseli přiznávat, že vlastně nikdy nevíme, zda vítěz je skutečně vítězem a poražený prohrál právem. Smáli bychom se a "Ivánek" by nám tak vracel fotbalový dluh.

Jenže žijeme v zemi, kde jsou Ivánkové Horníkové i po prokázané korupci potřeba jako fotbaloví manažeři a ta na pohádky, pokání a smysl pro fér sport nevěří.

Možná ne zcela, ale ve fotbale určitě ne.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT