Když jeho matka do bytu přišla, zjistila, že tam není kuchyň.

"To nevadí, koupelna je hned vedle," usmál se kamarád. Matku nijak nerozveselil. Jal se tedy koupit linku. Když ji přivezl na kýžené místo, řemeslník chvilku šmíroval a ohýbal se a pak prosekl ticho: "Ale pane, kde máte odpady, rozvod vody a elektřinu? Kde je příprava?"

Když má byt majitelku, dá rozum, že přípravu na kuchyň nebude nájemník platit ze svého. Jenže můj známý v něm bydlel bez kuchyně a bez přípravy na její instalaci deset let! Jednání ho děsilo, strašpytla.

"Hele, neporadil bys mi, jak to mám vysvětlit? Ta příprava bude stát dvanáct tisíc. Na to teď nemám a mámu nejde tak nechat," kňučel. "Já si myslím, že nemá cenu majitelce volat. Stejně mě pošle asi do háje."

Překvapila mě ta bezradnost. Ta neochota čelit druhým lidem. Dožadovat se svých práv. Kamarád by to s větší výplatou raději zaplatil sám, než aby problém řešil. Vzpomněl jsem si na film "Co je vám, doktore?" se Zdeňkem Svěrákem. Jak prodával auto pod cenou. Jak ustupoval.

Byla to taková neschopnost čelit tvrdosti života, bojovat.

Pak jsem si ale otevřel jednou okresní noviny. Byl tam malý článeček o přepadení ženy v parku. Útočník zmizel, protože na něj vyběhl muž, křičel a zaháněl ho. Žena oceňovala jeho statečnost.

Muž byl můj kamarád. Jednal instinktivně, mužně. Žádné plané hrdinství. Uviděl jen problém a pomáhal člověku v nouzi. Nebál se střetu s druhou, mnohem divnější osobou, než byla majitelka najímaného bytu.

Má ten příběh poučení? Myslím, že ano. Uvědomil jsem si, jak snadné je člověka nějak hodnotit a zařadit a jak je to téměř vždy nefér. Lidský život je složitější, než aby se dal shrnout do jednoho dojmu. Lidé jsou často křehcí, tvrdí, stateční, zbabělí, shánčiví i apatičtí zároveň.#reklama

Zbabělost je mnohdy jen lenost. Statečnost se ověří až v akci.

Nesuďme lidi příkře. Dovedou překvapit.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT