Přesně to se stalo v Turecku novinářce Perihan Magdenové, která napsala, že by stát měl umožnit náhradní vojenskou službu mužům, co z všelijakých důvodů nechtějí na vojnu.
Konkrétně se novinářka postavila za homosexuála, který odmítal nastoupit vojenskou službu. Odmítání vojny je totiž v Turecku trestné.
Soud, který začal v Istanbulu, je pozoruhodný ze čtyř důvodů:
- 1. Ukazuje se, že Turecko ještě zcela nepochopilo, že vstup do Evropské unie není jen o ekonomické a formálně politické připravenosti. Země, která chce patřit do EU, nemůže stavět patriotismus a machismus nad obecná lidská práva. Nemůže povýšit zákon nad evropské normy.
- 2. Svoboda slova, o níž Turecko často mluví, zůstává nepochopena. Je známé, že některé názory nesmí publikovat ani novináři v zavedenějších demokraciích. Třeba propagovat fašismus, rasismus nebo publikovat materiály, které by mohly ohrozit bezpečnost země. Nikdo ale není omezován v názorových diskusích o běžných tématech - vojenské službě nebo bezpečnosti země.
- 3. Fakt, že může novináře zažalovat generální štáb armády, což se Magdenové stalo, za "odrazování od vojenské služby", dokazuje, že Turecko se zcela nezbavilo statutu země, v níž mají vojáci nestandardní postavení.
- 4. Turecko jen těžko přijímá západní model civilizace, v němž jsou věci "nad státem": rovnost pohlaví před zákonem a na trhu práce, pouze přiměřená a demokraticky pochopitelná obhajoba státních zájmů a veřejná diskuse o čemkoliv.
Turecko určitě má zájem o vstup do Evropské unie. Pokud se ale bude chovat nadále jako země ve válce, co se neobejde bez svých výlučností, nelze ho brát vážně.#reklama
Některá výlučnost totiž není nic víc než politická nedospělost.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
