Kemp vypadal líbezně jako vzpomínka na pionýrské tábory nebo chvíle, kdy člověk chtěl vypadnout s první láskou někam do soukromí, neboť doma byli nevrlí rodiče. Když se rozletěly dveře chatky, vystrčily na nás úsměv zšedlé postele z normalizační bytové architektury a peřiny, co pamatovaly ony první lásky beze jména.

Někdo by řekl: hrůza. Jenže mě přepadla touha prošlapat ty zaprášené stopy dětství a užít si minulost.

Na druhý den jsme se vzbudili, prošli společnou umývárnou a chtěli vyrazit po slunečné Seči na loďce.

Meditovat na vodní hladině, okukovat břehy lemované plachetnicemi a hloučky opalujících se rodinek.

"No teď rozhodně ne, nevidíte, že obědvám," zchladila náš romantický elán a nadšenou náladu majitelka kempu rozvalená jako vládkyně víkendové nudy v pohodlném křesle. Ukrojila si přitom ohromný kus pečené krůty a ani se už neotočila. Bylo to jediné místo, kde se loď na oné straně břehu dala půjčit a neměla půjčovnu zavřenou.

Jen se jí nechtělo skočit deset metrů pro klíč.

Šli jsme jak smyslů zbavení. Bez vůle.

Pak jsme náhodou zjistili, že v areálu plném chatek není přes poledne otevřený ani bufet, to, když se potem znavený cyklista dotazoval, kde by si mohl koupit osvěžující nápoj, když v kempu mají zavřený kiosek. Pokrčili jsme rameny a ukázali na vzdálený hotel.

"Na druhém břehu je to turistický ráj, ale tady? Pěkný průšvih," odtušil nechápavě.

Překvapilo mě, ano překvapilo, že na "našem" břehu se povalující stovky lidí, o jejichž peníze nikdo nejeví zájem. Široko daleko nebyl stánek se zmrzlinou, občerstvením, půjčovna šlapadel. Bída s nouzí.

Jen majitelka kempu, kterou od kusu krůty nezvednete.

Přitom by se dalo na lidech válejících se u vody tak vydělávat. Neustále mají žízeň a nechtějí vlažnou vodu, co si ráno koupili v kiosku, rádi smočí rty ve vychlazeném moku. Taky by uvítali kánoe, šlapadla, surfy, vodní lyže a spoustu dalších hloupostí, které patří k dovolené.

Nevím, možná že v onom kempu si všichni vydělali tolik, že už nepotřebují podnikat a chovat k zákazníkům úctu a vtírat jim nové a nové nabídky na odčerpání peněz pod kůži. Ale víme, že je to jinak.

"Management" kempu nadával na dobu, na počasí, na vládu, na drahotu, na daně a vzpomínal na pohodu starých časů a jisté výplaty.

Bože, kdy už se tihle lidé proberou? Peníze jim leží na zemi.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT.