Nechybějí ani naši kluci, někdejší českoslovenští borci. Poslal je hokejový svaz. Inu, turnaj.

Je to veskrze špatné rozhodnutí. Typicky bafuňářské.

Jakoby se říkalo: hokejka, puk a led to jsou mezinárodní věci, tady nejde o politiku a nějaké tahanice o lidská práva, právní stát nebo demokracii. Na ledě jsou všichni bratři a kdo to nechápe, je korunovaný vůl. Co je na tom špatného, když pozve Bělorusko hokejové kamarády a dá jim možnost se potkat, poplácat se, poplakat si, popít a zahrát si?

Nic, kdyby Česko nezaujímalo vůči Bělorusku dost tvrdou pozici a hokejový turnaj nepořádal a nehrál v něm Alexandr Lukašenko. Nic, kdyby se hokejoví bossové netvářili, že jich se širší souvislosti netýkají, protože oni jen organizují bouchání hokejky do puku a střílení gólů.

Kdyby totiž turnaj pořádal běloruský hokejový svaz, dá se to chápat. Bez problémů. Běloruští sportovci soutěží, hrají, závodí a budou soupeři našim sportovcům na ledě, souši, vodě i vzduchu. Ale selanka běloruského prezidenta je politicko-kulturní akce. Je to jeho oslava.

Je to podobné, jakoby Aneta Langerová odjela před lety zazpívat na narozeniny bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna. Někdo by řekl, že byznys je byznys, ale v hloubi duše víme, že je to problém.#reklama

Lukašenko je drsný chlapík. Mění ústavu podle vlastních potřeb, nechá mizet novináře, opoziční politiky a kašle na zahraniční kritiku. Proč taky ne, doma je populární. Mimo jiné i svou schopností ukázat se jako člověk z lidu, který miluje přesně to, co milují obyčejní lidé. Je mágem.

Teď jsme mu trochu pomohli i my. To jsme to dopracovali.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT