Když jsem byl v Austrálii, tamní média obsáhle popisovala sebekritiku soudce, který za anální znásilnění dvanáctileté domorodé dívky potrestal padesátiletého domorodce jen rokem a půl vězení. Tvrdil, že během procesu přihlédl k "polehčujícím" okolnostem a odlišnostem.

S odstupem času pochopil, že neměl dělat výjimky.

Když byly dívce čtyři roky, rodina určila, že bude provdána za onoho muže, který pak stanul za znásilnění před soudem. Zletilost mezi domorodci není zažitý termín a rození dětí je běžné i u čtrnáctiletých.

Muž tedy neporušil kmenové právo sexem s nezletilou, jen jej neměl provozovat proti její vůli. Jenže "sex proti vůli ženy" je něco, co také není přesně definované, a domorodé zvyklosti jsou svérázné.  

Pro Australany byl proces šokující tím, že viděli, kam až může zajít shovívavost vůči kulturní "jinakosti". Australské zákony platí pro všechny, včetně domorodců. Jelikož ale vláda, evropští a jiní imigranti pociťují vůči původnímu obyvatelstvu dluh za perzekuce z minulosti, jsou pasivnější.

Platí, že hlavně domorodci ve vnitrozemí žijí zcela podle svého.

Ve společnosti ale dochází ke schizofrenii a dvojímu metru. Pro někoho je dvanáctiletá dívka nedotknutelným dítětem, pro jiného ženou, která je připravená plnit různé společenské role. Na jednom kontinentu vedle sebe žijí zcela rozdílné světy, žebříčky hodnot a světonázory.#reklama

Mnoha Australanům to vadí. Společnost je ale zároveň zakletá v "toleranci" a vině za zničení původních kultur, vyhubení a zotročení milionů lidí. Tvrdé prosazení zákona by plodilo další násilí a šikanu.

Ale může "západní" člověk jednat jinak? Můžeme nechat obranu lidských práv a svobod stranou s tím, že ONI jsou jiní a mají na to právo?

To je porušení našich mravních hodnot námi samými.

Je strašné, že prosazování našeho pojetí svobody a morálky se neobejde bez určitého donucení a násilí. Tolerance se topí v paradoxu.

Ano, užijí si ji jen ti, co se podobají nám. Ale jde to jinak?

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT