Už jsem byl trochu unavený, když jsem v dálce na rohu jednoho domu spatřil vlajku Evropské unie. A jsme doma, napadlo mě. Nebudou-li levní, aspoň mi poradí jinou nocležnu. Zastavil jsem, rozhlédl se a hned mě napadlo, že něco nesedí: vlajky sice vlály, ale po hotelu ani vidu.

Byl to maďarský státní úřad. Jelikož je Maďarsko v EU, visela na něm vedle národní vlajky i ona modrá s dvanácti žlutými hvězdami.

Následují dny jsem viděl známé unijní vlajky ještě snad stokrát. Celá Budapešť je jimi posetá.

"To je přece samozřejmost. Maďarsko je členem Evropské unie a my jsme hrdí, že se tak stalo. Nechováme se jinak než Francouzi anebo Němci," řekl mi jeden z maďarských politiků z budapešťské radnice.

"Je to skvělá věc být se čtyřiadvaceti zeměmi na jedné lodi," dodal.

Odjakživa mě fascinoval přístup Maďarska vůči Evropské unii. Maďaři jsou hrdý národ, až moc hrdý a přesto vždycky brali členství v EU jako zásadní národní věc. Přesto: intelektuální elita se sice hádala o drobnosti, ale nebylo zpochybňováno, že EU je pro zemi dobrá volba.

I když k referendu o členství v EU přišlo jen kolem šestačtyřiceti procent obyvatel, přišlo 83,8 procenta těch, co hodili do urny ANO.

Maďarsko byla přitom jedna z nejvíc nacionalistických zemí vstupujících do Evropské unie. Daleko před Českem. Konkurovat mu mohlo snad jen Polsko. To věčně pyšné, nabubřelé a velikášské Polsko.

Záviděl jsem Maďarům tu velkorysost. Jsou hrdí na příslušnost k největšímu ekonomickému spolku světa.

Berou členství v EU jako ocenění změn po pádu komunismu.#reklama

Jak legračně provinční je proti tomu mnohdy českých duch, jak lpí na své ničím nepodložené výjimečnosti.

Jakoby byl stále rok 1918 a čerstvě se nadechli suverenity a národnostní svobody.

Jak rádi si řekneme: Jsme tam, ale běda tomu, kdo by nám chtěl do něčeho mluvit! Fakt, že MY můžeme mluvit jiným do věcí a tím ovlivňovat evropské dění, dochází na rozdíl od Maďarů jen některým. Změní se to někdy?

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT