Taneční byl svět mimo čas a prostor. Venku byla komunistická totalita a plno transparentů o míru a budování socialismu, povinnosti, známky, remcání nad kvalitou aut, oblečení, bot, nedostatkem dobré hudby, zavřenými dveřmi na "Západ". Sny stály pořád na brzdě. A pak nejednou taneční! Svět plesů a krásy.
Byl rok 1985. Nikdo netušil, že za 4 roky nás čeká svoboda, ale tančili jsme jak šílení.
"Co se ti vybaví, když si na taneční vzpomeneš?" zeptala se zvědavě Hanka.
Dal jsem si chvilku na přemýšlení a pak jen otevřel pusu.
"Vůni matčina parfému a její sérii šatů spíchnutých u švadleny, oblek koupený z druhé ruky, který mi přešívali na tělo, a vždycky jsem se cítil hrozně vznešeně, na výši, téměř jako šlechtic na zahradní slavnosti. Vybavím si dveře tzv. Lidového domu v Českém Brodě, kam se valily dvojice matek se syny a dcerami a pak sebevědomý pár učitelů tance."
"Vzpomínám si na přestávky, kdy jsme chodili kouřit na toaletu a hodnotili jsme krásu a způsobilost partnerek k randění. Masírovali jsme si ega a předváděli se jako fanfaróni a v kapse měli kapesné na pár piv, která jsme tajně popíjeli, aby nás mistr nevyrazil a nebyla ostuda."
"Vidím rozběhnuté kluky, kteří se snažili ulovit předem vyhlédnuté partnerky, a zakaboněné oči dívek, když se k nim jako první blíží ten, kdo jim neseděl a jehož rámě braly jako dotek smrtky. Vidím trapné chvíle, kdy některá dívčina byla na "ocet" nebo byl odmítnut nejrychlejší kluk."
"Taneční byly divadlem života, hrou na dospělé, zástěrkou pro první erotické představy umožněné smyslnými doteky u valčíku nebo polky. Jako muži jsme poprvé vycítili, co s ženou dělá tanec, jak jí krev rozjasní tváře a adrenalin vybudí tělesnost a nepojmenované touhy."
Když jsem skončil, viděl jsem užasle zírající Hanku.
"Víš, mně se vždycky vybaví, jak mě tlačily boty."
Možná jsem ženské reakce a pocity lehoulince přecenil, ale chlapské určitě ne.
Taneční rozdělily pubertu vedví. Nic nebylo jako dřív.
Jak je to dnes? Netuším. Určitě se to změnilo.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
