Část lidí například pokládala Milanův blog, což byl prvotní název sloupku fejetonů, za svého druhu komentování denního politického nebo zahraničního dění a očekávali podobnou strukturu a úroveň článků jako u novinových textů. Lehčí a osobnější jazyk internetového textu vadil.

Fakt, že blog je součástí každého většího zahraničního internetového média a jeho jazyk i forma se liší od těžkopádnější novinové produkce, mi nijak psaní neusnadňoval. Nepodpořil je. 

Česká povaha je osobitá a občas na cizí vlivy alergická.

Pro mě to byl rok stresu, kdy jsem pozdě večer seděl nad počítačem nebo jej na Kubě, v Austrálii a Číně, kam jsem se během toho roku dostal, sháněl po všech čertech, abych napsal o problému nebo myšlence, jichž má každý rozumný člověk plnou hlavu, ale ne vždy se dostane k peru a bloku, aby o ní psal. A mnohdy ani není ta povaha. 

Zde naleznete přehled všech fejetonů, které Milan Fridrich po celý rok pro Aktuálně.cz psal

Byla to zároveň zkušenost upevňující můj světonázor kosmopolitního liberála, který nemá rád uzavřenost, předsudky, národní předpojatosti, malost, povýšenectví a aroganci. Psát rok deník a veřejně jej vystavit vám pomůže udělat si obrázek o sobě samém. Zkuste to.

Není nic lepšího, než jej vystavit na pospas anonymním negativistům a hyperkritikům, kteří se s potěšením pasou na autorech internetových textů. Po roce pochopíte, jak to upevňuje jasnost mysli.  

Děkuji vám všem, kdo jste trávili minuty drahého života nad mými fejetony. Rok jsme se potkávali na křižovatce témat, která jsem nadhodil.

Na onen rok budu vzpomínat jako na naplněnou výzvu.

Mějte krásný den a listopad a brzy na shledanou.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT