Během vteřiny se člověku změní život. Hrozná chvíle. Najednou jsme se ale ze všech stran dozvěděli o jiných příbězích.

Jakoby existovalo neviditelné společenství lidí s těhotenskými těžkostmi. Komunita, která zná vysokou cenu zrození nového života.

Ženu potkala známá, v osmém měsíci. "O dítě jsme se pokoušeli sedm let," řekla. "Byla jsem jednou těhotná, bohužel ale mimoděložně a muselo to pryč. Přišla jsem o jeden vaječník. Před rokem mi lékaři řekli: Musíme vám vzít i ten druhý. To by znamenalo nemít nikdy vlastní děti."

Známá operaci odmítla a otěhotněla. Riziko, ale vyplatilo se.

Kamarád z Bruselu mi zase telefonicky řekl, jak jeho žena nedokázala otěhotnět během osmi zákroků umělého oplodnění. Pak, z ničeho nic, přišla do jiného stavu přirozeně. Už nedoufali, vzdali to. Teď se denně modlí, aby se dítě udrželo, bylo zdravé, porod bezproblémový.

Začal jsem si dělat statistiku. Oslovil jsem třicet párů, které znám. Sedmadvacet mělo nějaký problém s početím nebo udržením plodu. Náš případ se stal deseti párům ze třiceti. Sedm podniklo umělé oplodnění. Tři několikrát a neúspěšně. Ta statistika mě vyděsila. Nejen kvůli osobní situaci, i obecně. Kam se proboha řítíme? Mít potomky je hotová věda.

"Je to hodně o stresu a nervech," řekl mi lékař. "Těhotenství se odkládá a plánuje a to není dobré. Tyhle věci mají vyplynout spontánně. My už to ale jinak neumíme, než to kontrolovat, plánovat a rozhodovat. A tak se spousta párů vystresuje a nejde jim to. Zvlášť když přijdou o dítě během prvního trimestru. Ženy to dost poznamená a zaseknou se."

Je zajímavé, jak si člověk myslí, že rozmnožování je přírodou tak chtěné, že musí být snadné. Přitom je to překážková dráha, na níž není těžké zakopnout a padnout. Zvednout se a běžet není nijak lehké.

Plození nebylo nikdy snadné. Dnes ale začíná být dramatem.#reklama

Přeji všem ženám, aby to tak nebylo. Vím, čím pak musejí projít.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT