Milan Fridrich | Názory
15. 11. 2006 10:00

O nepochopitelné ruské duši

Nejlepší z fejetonů VIII. - Rok psal téměř každý den Milan Fridrich fejetony pro Aktuálně.cz. Připomeňte si ty nejlepší z nich.

Jaromír Štětina kdesi napsal, že Rusové žijí se svými sousedy s puncem nenáviděného národa, a přesto nejsou schopni změnit svou politiku a chování.

Jsou nenáviděni, ale nechápou, že je něco špatně.

Že z Ruska jde jen strach, nedokáže si získat přirozený respekt.

Vzpomněl jsem si na Štětinův postřeh během setkání se svým dávným známým z Petrohradu. Živě mi popisoval, jak hrozná je úroveň demokracie a svobody v Rusku, jak se venkov jen zvolna vzpamatovává z věčné zaostalosti, sociální rozdíly se děsivě prohlubují a kultura upadá.

"Tady u vás je tak krásně," rozhlédl se a lokl plzeňského piva U Hrocha. "Rusko je moderní jen v několika městech, jinak je to hrůza, děs."

Když ale přišla řeč na zahraniční politiku, najednou se Sergej změnil jako chameleón a dmul se pýchou z návratu "Velkého" Ruska na světovou scénu. "To všechno Putin, plyn a ropa. Musejí s námi počítat."

"Čína je sice lidnatá, ale Rusko má suroviny a brzy bude znovu supervelmoc. Dej tomu dvacet let a uvidíš. Vyděláme miliardy, vyrobíme supermoderní stíhačky, satelity a vesmírné koráby. Rusko je věčné."

Najednou tam seděl jiný Sergej. Tu proměnu jeho a mnoha jiných Rusů při řečech o roli jejich země v lidských dějinách jsem důvěrně znal.

V ruské duši žije snad odpradávna podivná schizofrenní bytost, kterou cizinec těžko chápe. Rus hodně vydrží, dokáže snášet chudobu, hlad, těžkou zimu, izolaci, samotu a umí se obětovat, umírat. Většina Rusů ale nesnese pocit, že by jejich země byla ve světě bezvýznamná.

V jejich duši rezonují obě vlastenecké války, přežití stalinských represí a vzpomínek, že ještě před sto padesáti lety na většině Ruska žili nesvobodní lidé - mužici, vydaní napospas lenním pánům a carovi.

Rusové chtějí žít jen ve velmoci. Chtějí, aby se o nich mluvilo s bázní a Rusko mělo velké vojenské schopnosti a dělalo "velké" dějiny.#reklama

Sergej a jiní Rusové šprýmují o svých špatných vlastnostech, opilství, ale rozumějí, proč nesmí Moskva pustit Čečensko a musí mít silný vliv na své sousedy, tak trochu je ovládat a dělat si z nich vazaly.

Je v tom určitý komplex, velikášství a živočišná zpupnost. Rusko nadále žije jako nevypočitatelná rozporuplná země. Něco si dokazuje.

Mám Rusy rád, mám rád jejich hloubku a smysl pro filosofii. Vždycky si ale uvědomím, že ten hloubavý kamarád se může změnit v běsnícího dobyvatele, diktátora a sám nepochopí, proč k tomu došlo.

Ruskou duši nepochopíš, říká jedno ruské přísloví.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT

 

Právě se děje

Další zprávy