Milan Fridrich | Názory
21. 12. 2005 0:01

O nepřátelské hudbě a kráse

Je strašné, když má v totalitní zemi moc zaslepený člověk.

Jedinec, který všechno rád ovlivňuje a těší ho, když se svět přizpůsobuje jeho představám a snům. Když řídí vaši zemi někdo takový, rozum pak nestačí brát nohy na ramena a inteligentní lidé se tiše modlí, aby zubatá dostala hlad a narvala si žaludek masíčkem jejich vládce.

Přesně to mě napadlo, když jsem si přečetl, že íránský prezident chce v zemi zakázat západní hudbu, včetně klasické a běloruský diktátor Lukašenko zase nařídil, aby zboží propagovaly jen domácí modelky.

Chápete to? Hudba a cizí krása jsou nepřítelem. Takže zákaz.

K totalitě patří prudernost. Lukašenko nadává na zmalované Francouzky a dekadentně oblečené Američanky, íránský prezident zase pokládá západní hudbu za obscénní a nakažlivou.

U nás kdysi policajti honili vlasatce, zakazovali džíny a když se děvče na střední škole trochu víc namalovalo, frustrovaná část ženského profesorského sboru jí začala smývat šminky, jakoby šlo o jedovatou látku.

Proč? Slušná holka se přece nezmaluje. Nechce se líbit. Čte si a plete. :-)

Je mi líto lidí, kteří musejí žít v absurdním prostředí, kde jejich zájmy kontroluje stát a bláznivý autoritář, ať se ohání náboženstvím a vyšší kvalitou duchovního života sebevíc. Je mi líto jejich nesvobody.#reklama

Štve mě, že jsou lidé, kterým není hloupé druhé ovládat a vnucovat jim svou vůli. Děkuji Bohu, že žiji v zemi, kde si mohu dát na hlavu květináč, vytetovat si divočáka na čelo a pouštět si třeba řev motorové pily. Neudělám to, ale můžu. A to je ten nejkrásnější pocit na světě.

Je lepší být chudým bláznem ve svobodné zemi než boháčem v totalitě.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT

 

Právě se děje

Další zprávy