Představte si, že je vám čtyřicet, jste rozvedený muž, máte desetileté dítě a zčistajasna zjistíte, že nejste jeho biologickým otcem.

Člověka napadne: Proč by takový otec platil alimenty?

Pro stát, z hlediska zákonů, ale jste otcem, i když vaše spermie nemají s dítětem nic společného. Matka má přesto nárok na alimenty, ať se to oklamanému muži líbí, nebo ne. A že jich není málo. Různé studie dokazují, že pět až patnáct procent mužů žije v bludu.

Jejich dítě není jejich. Je to spíš takový malý kamarád. Ano, všichni se tím bavíme a s úsměvem na rtech říkáme: Jistá je jen matka. Jenže život píše příběhy, kdy mrzne úsměv na rtech.

Jedna moje známá měla kamarádku, šťastně vdanou ženu, co balamutí muže už pět let. Vlastně se celý život bude modlit, aby se nestalo něco nepředvídatelného a neprasklo její velké tajemství.

Když nad problémem přemýšlím, uvědomuji si, že ať se věc proflákne, nebo navždy ututlá, je situace šílená. Pokud se to muž dozví, jsou v rodině dva podvedení: otec i dítě. K tragédii je jen krůček. Pokud se to utají a žena s manželem neotěhotní, stane se, že chlapík zemře s pocitem rozmnožených genů, a nebude to pravda. Hrozná vidina.

A když to žena muži po letech řekne a on se rozvede, stejně nastupuje peklo. Zákon mu nařizuje platit alimenty na dítě, které někdo udělal za něj. Cítí se podvedený, zneužitý a zákon stojí proti němu.

Je samozřejmé, že stát musí chránit práva dětí. Měl by je ale chránit proti mužům? Je jasné, že plození dětí je dobrovolný akt dvou lidí, kteří si důvěřují a měli by mít vůči sobě respekt a žít v pravdě, ale život je bestie složitá a občas se stane úlet. Měl by být trestán muž?

Nechci zkoumat motivaci žen k podvodům podobného typu. Nedokážu se ale dívat, jak stát jednostranně brání práva dítěte proti právům otce. Spojme se, muži, a snažme se změnit tyto zákony.

Jsou víc než nespravedlivé. Je to represe proti mužům.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT