Není nic nového na tom, že před volbami se obchoduje s deštěm více než kdy jindy. Každý se těší na lepší časy a snaží se vybrat si tu stranu, která mu to zajistí (pokud jde tedy vůbec volit). Diskuse o DPH se ale dostala mimo realitu a zčásti se v ní sází na neznalost lidí o EU.
Každý je totiž volič a každý chce platit co nejnižší daně.
V Evropské unii se přitom už několik desetiletí prakticky nic nezměnilo v oblasti výjimek na nižší DPH. Každý, kdo slibuje, že něco vybojuje, zapomíná dodat, že v Evropské unii to není možné. Jsou to opravdu sliby obchodníků s deštěm. Přitom je jisté, že ani nekápne.
V EU má každá země sociálně problematickou oblast, nebo prostě jen sféru, kde se voličům dobře prodá nízké nebo nulové DPH. Británie má nulové DPH na potraviny, další země na dětské oblečení nebo nižší sazbu uplatňují na sociální oblast. Většinou jsou to výjimky navěky.
Jsou to přežitky, které nemají na jednotném trhu co dělat. Všichni to vědí. Jelikož ale u daní musí každou změnu schválit jednomyslně celá EU, tedy všech pětadvacet a za chvíli sedmadvacet členských zemí, tak došlo k paradoxu. Nejde to změnit. Vlády zemí s výjimkami na nižší DPH nepřipustí, že by o ně přišly. Je to výhoda, proto ji chtějí jen pro sebe.
Takže nulové DPH u potravin a pět procent na stavbu obydlí? Až se Evropská unie rozpadne a my si to budeme moct rozhodnout sami.
Nebo až ve chvíli, kdy Evropská unie svolá summit a vyjme DPH ze společného rozhodování s právem veta pro každou členskou zemi.
Do té doby budou sliby kolem DPH sázkou na lidskou neznalost.
Ani jedna z obou možností se totiž nedá očekávat.#reklama
Můžeme na EU nadávat, můžeme kroutit hlavou nad nespravedlivým systémem a nesolidaritou a diktátem druhých, ale to je tak všechno, co můžeme dělat. Vlastně ještě něco: Můžeme doufat.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
