Něco hluboko v lidské povaze se zdráhá přijímat zodpovědnost za události, které jsme přímo nezpackali.

Chceme, aby se zavřela voda a nikdo se na nic neptal.

Turecký spisovatel Orhan Pamuk nedávno otevřeně řekl, že Turci zmasakrovali milion Arménů a třicet tisíc Kurdů. Ihned se stal politickým nepřítelem, velezrádcem, odpadlíkem, vyvrhelem a neloajálním Turkem.

Soud nyní naštěstí zprostil Pamuka obžaloby z pošlapávání národní hrdosti. "Naštěstí" chce Turecko do EU a to je víc než hrdost.

Taky se ptáte, jak může někoho tak očividná pravda pobouřit a stojí mu za to ji popírat a tvářit se, že se nic nestalo? Taky vás popuzuje, že by pravda a svoboda projevu mohla být míň než národní hrdost?

Mě to vždycky zvedne ze židle. Děsím se chvíle, v níž bychom museli mlčet o zločinech kvůli národní hrdosti. Když mlčení je cena za velikost národa, jedná se o nemocný a velmi nebezpečný národ.

Mlčení lidem umožňuje, aby zapomněli na zločiny otců a dědů. Utvrzuje je, že oni jsou báječní a spravedliví. Ti druzí jsou zlí a sobečtí.

Český národ nikoho nezmasakroval. Statisíce z našich babiček, dědů, otců a matek ale kolaborovali s okupaci nacistickou a sovětskou. V druhém případě máme pořád dluh a nechceme ho nijak splatit.#reklama

Když se prezident Havel omluvil sudetským Němcům za odsun, část národa ho brala téměř jako zrádce a zbabělce. Nechtěla se omluvit.

Podobné je to se vztahem ke komunistickému režimu. Kdo má odvahu říct: byl jsem komunistou a stydím se. Omlouvám se všem, kteří byli vyhozeni po roce 1968 z práce a já šel na jejich místo? Kdo?

Málokdo. Neženeme k soudu sice ty, kteří tvrdí, že kolaborace se sovětskou okupací byla tím pravým zrádcovstvím, ale štvou nás.

Nedej Bože, abychom byli Turci a měli svoji velkou hrdost.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT