Když jsem včera sledoval dva televizní pořady věnované ženské kráse (jeden s podtitulem "Jsem plochá jak prkno" a druhý "Nechala jsem se předělat plastickými chirurgy na Barbie"), uvědomil jsem si znovu, jak je část lidí necitlivá vůči obyčejným starostem a problémům. Jak bere svět jako problém a jen vážná společenská témata jako hodná pozornosti.
Myslíte, že malá prsa nejsou vážný společenský problém?
Prsa jsou viditelným symbolem ženského erotična. Žena, jenž si zakládá na zevnějšku a chce mít arsenál pro flirtování s muži, o velikosti poprsí přemýšlí častěji než nad korejským jaderným nebezpečím, a muži, kteří projevují silný zájem o něžné pohlaví, bezpochyby taktéž. Televizní dokument s nadsázkou ukázal, jak komplikovaně se žije plochým děvám.
Viděli jsme, kolik času může věnovat žena přemýšlení, co si s malými výrůstky počne a jak obstojí mezi vyvinutějšími kolegyněmi.
Společnost, a nutno říct nejen česká, je prosycená nedůtklivým intelektuálním snobismem a přemrštěnou kritikou diskuse nad tématy, která nemají nádech dostatečné vznešenosti. Vždycky si v té souvislosti vzpomenu na středoškolského profesora dějepisu, který se vyžíval v šikanování namalovaných dívek řešících přehnaně zevnějšek. Nic mu neudělaly, jen neměl k ženám úctu, pohrdal jejich problémy. Jejich světem.
Byl esencí intelektuálního povýšence, který jakoby nebyl z masa a kostí, ale z duchovna a jen musel trapně prožít pár dekád ve hmotném světě a nudit se pohledem na bytosti, co obyčejné starosti mají jako fetiš.
Svět je ale přece souhrnem všednodenních, politických, ekonomických, sportovních, kulturních, milostných, rodinných, mladických i hloupých, dětinských nebo přízemních prožitků.
Žádné téma si nezaslouží být vnímáno jako "pouze" okurkové. Není důvod vyvyšovat jedno nad druhé. Nemáme právo odsuzovat obyčejné prožitky. Skládá se z nich společnost, závisí na nich odvětví ekonomiky, jsou pramenem závisti, žárlivosti a válek, stejně jako bájný spor o Tróju nebo drama kolem Césara, Antonia a Kleopatry.
Obyčejný život obyčejných lidí propojuje historii, je páteří společnosti. Nepsat i o něm, je nadřazeným pohrdáním kusem světa.
Pokud dělíme svět na vážné a nevážné věci, jsme omezení.
Autor je šéfeditor zpravodajství ČT
