Stal se opak. Kouzelný historický paradox.
Neokonzervativci jsou vlajkonoši aktivismu a pokroku.
Mě takové věci baví. Jsem rád, kdy nachytám levičáka, jak se ohání katolicko-konzervativní představou o rodině, nebo pravičáka, který navrhuje sociální zákony. Je kouzelné vidět liberály, kteří chtějí uzavřít hranice země kvůli přistěhovalcům, a neofašisty, jak se ohánějí svobodou projevu, ústavou a lidskými právy. Je to cirkus, který ukazuje tep doby.
Žijeme v éře vyhaslých ideologií a pragmatismu. Strany to vědí.
Když se podíváme na americkou politiku, uvědomíme si, že neokonzervativci popírají termín konzervatismus. Nic nekonzervují, snaží se vyvézt demokracii a lidská práva do oblastí s autoritativními režimy.
Jako klasického konzervativce jsem si vždycky představoval Henryho Kissingera. Člověk-konzerva by měla být pragmatik. Jedná se o bytost obávající se změn, protože změna je vždy k horšímu. Je riskantní. Konzervativní povaha věří, že historický vývoj plyne přirozeně a změny, nebo dokonce revoluce jen rozbijí tradiční vztahy a zákonitosti.
Americká neokonzervativní politika oživila myšlenku "vývozu revoluce", někdejší komunistickou ideu. Vývoz demokracie a lidských práv má zajistit USA bezpečnost. Hezká, ale nefunkční idea.
Proč si neokonzervatismus osvojil takový idealismus? Proč se nepoučil z bratrství socialistických zemí pod taktovkou SSSR? Proč se ideologové neokonzervatismu nezajímali o fakt, že zavedení demokracie není výměnou elit, ale hlubokou proměnou společenského vědomí?#reklama
Věří na osvobozující spásu. Každý nesvobodný nebo utlačený člověk z hlediska křesťanství věří ve spásu, ve změnu. Tenhle tragický omyl stojí v pozadí nepochopení afghánské nebo irácké reality. Proti neokonzervativcům tam stojí ještě tvrdší aktivisté a sociální inženýři.
Moderní politika je spletitější, než jsme mysleli. Demokracii a svobodu udržují vojáci a okupace doprovází osvobození. To je gól.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT