To mé mě začalo opouštět a ctím zásadu, že než dát třeba tři sta tisíc za nové auto, to si radši koupím špičkově vybavený čtyři roky starý vůz a budu mít osm airbagů, vyhřívané sedačky a podobně. Najezdím desítky tisíc kilometrů ročně, a tak chci bezpečnost a pohodlí.

Jelikož jsem se naposledy trochu spálil, požádal jsem o radu znalého odborníka.

"Říkáš Opel? Ty nemají dobrou pověst. Hned  tři mí kamarádi měli problém s šestiválcem. Drahá záležitost," popisoval mi trampoty poté, co jsem si vyhlédl nádherný vůz této značky. A tak jsem pokračoval. Navrhl jsem mu koupi Peugeotu, Alfy Romeo, Saabu, Volva, Mazdy, Toyoty, a dokonce i jen lehce ojetého Superba, ale vždy měl nějaké námitky.

Tu jsem měl čekat problémy s brzdami, tu naftové motory dané značky nic nevydrží, jindy se mu nezdál stav tachometru a cena daného auta, pak zase kritizoval spotřebu, výši pojistky, šanci, že ho ukradnou nebo prostě jen fakt, že tohle není pěkné či že mě budou tlačit záda.

Bylo to k zoufání. Po týdnu konzultací jsem vytáhl bílý prapor.

"Čemu se divíte. Odborníci na auta jsou nejhorší konzultanti. Stejně je to loterie. Jednou máš štěstí, a jednou ne," řekl mi taxikář. On sám si koupil plechovku za třicet tisíc a bez oprav ho živí už tři roky. Neuvěřitelné.

Sám jsem to zažil. V Belgii jsem si koupil vůz a během ujetí sta tisíc kilometrů jsem jen měnil olej. Starší Ford, paráda. Jiný, mnohem lepší Ford, mě po najetí stovky tisíc kilometrů stál kolem šedesáti tisíc korun. Spojka, brzdy, setrvačník, chladič, plyn, klimatizace, ložiska.

Když jsem své trampoty vyprávěl onomu "odborníkovi na auta", přiznal se mi k neuvěřitelné věci. "Když jsem si koupil minivan, a to jsem to prověřoval, jak jsem mohl, po roce ježdění mě stál měsíčně pět tisíc!"#reklama

Proč? Do auta nevidíte. Nepoznáte stav věcí skrytých hluboko v útrobách. Jednou mohou vydržet ještě tři roky, někdy pět let, jindy dva měsíce. Já měl jednou štěstí a jednou smůlu. Jsem zvědav, zda potřetí rozmnožím příjemné zážitky, nebo přesvědčení, že jsem smolař.

Odborníci mi příliš nadějí nedávají. Přesto to risknu.

Jako hazardní hráči. Slibuji, že naposledy. :-)

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT