Proto nikomu moc nevěříme. Hlavně velmocem, které nás "zradily"! 

Austrálie má také dějinné zkušenosti, vzala si z nich ale úplně jiné ponaučení než my. Dílem je v tom rozdílná poloha, historické souvislosti a složení obyvatelstva, a dílem i jiný postoj k životu a jiný smysl pro boj.

Austrálie je na první pohled ohromná země. Jenže to je spíš nevýhoda než dobrá věc. Všude je to daleko a žije v ní jen dvacet milionů lidí. Austrálie je tak jen o chlup lidnatější než bývalé Československo.

To nemůže nechat australské politiky v klidu.

Austrálie má nyní pocit, že když nebude hodně asertivní a podnikavá, tak ji povalí obří a rozpínající se Čína. Ne vojensky, jen svým vlivem na vztahy v regionu. Mohou se zhoršit čínsko-japonské vztahy, může dojít k válce s Tchajwanem nebo k oslabení vlivu Spojených států. Cokoliv.

Austrálie, složená zatím hlavně z bývalých Evropanů, tak nemá jinou možnost, než se přeorientovat a utužit vztahy s vlivnými zeměmi.

Proto je odevšad nyní v Austrálii slyšet: Jsme asijská země s evropskými kořeny. Proto je otevřená náruč vůči Číně, a dokonce většina důležitých lidí neustále připomíná, že v Melbourne je primátor původem Číňan. Austrálie se znovu stává "asijskou zemí".

Na druhé straně se utužují vztahy s USA. Všichni tady zdůrazňují, že Austrálie byla v každé válce, v níž Spojené státy válčily, a že jde snad o jedinou zemi, kde preference vlády rostly po zapojení do bojů v Iráku.#reklama

Co z toho vyplývá pro Česko? Pokud pochopíme australské chování jako rozumné, tak bychom měli maximálně zdůrazňovat svou evropskost a zájem na upevnění Evropy. Nevím ale, zda to tak cítíme.

Nebo jsme si špatně přečetli své dějiny a závěry z nich vyplývající?  

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT