Navrchu byl skvost: The Best of Ennio Morricone.

Neměl jsem nikdy gramofon. Nevím proč. Dnes by mi přišlo jeho vlastnictví jako nadbytečná frajeřina. Michal má nejen gramofon, vlastní několik stovek starých desek, knih, videokazet, DVD. Tisíce filmů a písní. Fakt, že jsem hromadu desek překročil a pak je nechal napospas uliční havěti, ho šokoval. Barbarství.

Morricone je jeho modla a já měl v ruce elpíčko ze sedmdesátých let. Originál. Sběratelský poklad.

"No nic, snad se k ní nějak dostanu, ale zabít tě je málo," konečně se usmál. "Ani nevíš, jak my sběratelé máme těžký život a kolik energie nás stojí sehnat některé kusy. Teď dávám dohromady filmy s Michaelem Cainem. Chci jich mít maximum, nejlépe všechny. Šílená práce," rozparádil se.

Když jsem ho potkal za týden, přisedl si ke mně a rovnou spustil.

"Neuvěřitelná historka, chlape. Objevil jsem na webu, že film s Cainem Býčí oko dovezl Filmexport na VHS a DVD. Napsal jsem jim mail, že jsem milovník Caina a sbírám jeho filmy. Ozval se mi člověk, že už mají jen jednu videokazetu pro vlastní účely. Můžu si ji prý nahrát."

Michal potáhl z cigarety a spiklenecky mrkl: "Víš, co mi napsali, když jsem se ptal na cenu? Že pro sběratele to je zdarma. Úžasný, co."

Uvědomil jsem si, že mi v životě něco chybí: nadšení pro hromadění starých výrobků. Nemám trpělivost, ani chuť vlastnit muzeum. Rád bych ale Michalovi pomohl. Alespoň s tím Michaelem Cainem.#reklama

Máte-li, prosím, kazetu se starým Cainovým filmem a z nějakého důvodu k ní nemáte vztah nebo se jí chcete jako harampádí zbavit, dejte vědět. Ozvěte se i jen v případě, že jako sběratel chcete "něco za něco".

A nevyhazujte prosím ani originální elpíčko s Morriconem.

Chci udělal radost kamarádovi se zvláštní posedlostí.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT