Domluvili bychom se a vše by běželo jako na drátkách. Žádná nedorozumění, nálady a věčné dohadování.

Myslím, že je to naprostý omyl. Soužití mužů, třebas i kamarádů, podléhá stejným zásadám jako v klasickém partnerství.

Někdy je to dokonce horší.

Zažil jsem to v Bruselu, když za mnou přijel kamarád. Nabídl jsem mu ubytování a už po pár dnech jsem zjistil, že se asi zblázním. Kamarád vůbec nemyl nádobí, nedával ho ani do myčky, sporadicky dokupoval potraviny do lednice. Večer měl svoje návyky a nehodlal je nijak měnit. Po týdnu bylo v bytě husto, že se nedalo téměř projít.

Když jsem přijel do Pekingu, stalo se mi něco podobného.

Naplánovali jsme si na první den obhlídku restaurací a historické zástavby. Jelikož jsme ale první večer seděli dlouho do noci a já měl nedospáno kvůli časovému posunu, zaspal jsem. Když jsem se vzbudil a vyrazili jsme, po několika minutách jsem pochopil, že je změna. Kamarád šel nejdřív koupit čínskou kartu do mobilu.

"Víš co, já ještě koupím mobily s čínštinou, to bude chvilka," vycedil v taxíku. Řekl jsem si: pět minut mě nezabije. Jenže v obchodním domě začal z ničeho nic ještě hledat encyklopedii, pak dlouze vybírat mobily a nakonec řekl: "Koukneme na ty památky zítra. Dnešek už odepiš. Stejně by se nedalo fotit. Padá tma."#reklama

Mám onoho kamaráda rád a vím, že je taková povaha. Měl jsem rád i svého návštěvníka v Bruselu. Mají prostě své zvyky a ani náhodou jim nepřijde divné řídit se podle nich, i když jsou ve dvojici. Stejné je to se mnou: nechci se podřizovat cizím zvykům. Soužití dvou mužů není žádný ráj. Jakoby potřebovali třetího, který by nastavil pravidla.

Často se chováme podobně k ženám. Přizpůsobujeme si program a nehledíme napravo nalevo.

Když to ale neklape mezi muži, jak to může klapat s ženami?

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT