Pro Čecha není lehké pochopit, že někoho může nadávka "špinavý terorista" urazit. Nadávání rodině, matce, urážení dětí nebo osočování ze sexuální orientace asi ano, ale "terorista"? Jenže jsou národy, kde platí jiná logika, a člověk si musí dávat pozor na pusu.
Třeba v případě Alžířanů, Palestinců, Iráčanů, Íránců nebo Irů.
Poznal jsem to v Bruselu, Paříži nebo v Rusku.
V Bruselu se mi několikrát stalo, že jsem si povídal s tureckým Kurdem nebo Iráčanem, a když se řeč stočila na terorismus, stolovník se zachmuřil a nechtěl o tom mluvit. Když se řeklo "kurdský terorismus" či "palestinský terorismus", ozvalo se: Myslíš, že Palestinci nebo Kurdové jsou horší než vy? Že prahnou po krvi a milují násilí? Nejsme stejní.
Národy, kde vznikly násilné skupinky, které nazýváme teroristy, jsou citlivější na podobné diskuse, bojí se zobecňování a paušalizace.
V Rusku mi jeden Gruzínec vyprávěl, že stačila neoholená brada nebo tmavší pleť a ohnivé oči a podezřívaví Rusové se kvůli Čečensku na něj dívali se směsí odporu a strachu, že je šílenec jako Basajev.
Žijeme v neurotické době a jsme ochotni dělat rychlé úsudky. Mnohdy tím rozněcujeme oheň a vyvoláme konflikt, aniž je to zapotřebí. Určitě to není omluva pro Zidanovu hlavičku, ale dá se jí rozumět.
Pro naturalizovaného Alžířana, který žije v zemi, kde statisíce jeho soukmenovců nemají práci a těžko se životně prosazují, je těžké povznést se nad banální provokaci během fotbalového zápasu. Těžko můžeme ze své perspektivy rozumět duši člověka z národa, v jehož rodné zemi bují extremismus a atentáty a vraždy byly a jsou na denním pořádku.
Od lidí, kteří patří k národům, kde znají teror, se čeká beránčí povaha. Jako by museli neustále dokazovat, že jsou mírumilovní a není se čeho bát. Nestačí, že jsou stejní, pohodoví a občas nabroušení jako my. Když začnou křičet nebo bouchat do stolu, je snadné říct: No jo, co bys čekal od Araba, Čečence, Iráčana nebo Ira. Je to v nich. Násilí. Jsou všichni na jedno brdo. Ubohá chátra, krvelační primitivové.
Ale ani zabitý Basajev nebyl násilný od přírody. Okolnosti doby ho dovedly do extrému, k šílenství. Nejsou takoví všichni. Ani v Čečensku.
A rozhodně takový není Zidane.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
