Myslím, že existuje ještě jedna věc, kde každý máme názor a věříme svému citu.

Je to podoba Prahy, naší stověžaté matičky, rodičky země.

Určitě nejsem výjimkou. Na rozdíl od mnoha Pražanů si ale myslím, že hlavní město není "hotové" a neměli bychom ho jen udržovat jako skanzen. Věřím, že by si zasloužilo odvážné architekty, provokaci, inovaci a rozmach. Proto se mi líbí projekt pankráckých mrakodrapů.

Myslím, že Praha potřebuje někde vybudovat "novou Prahu". Sebevědomou a výstavní čtvrť, která bude opakem starobylosti a kouzla středověku, opakem magie křivolakých uliček. Bude velkoměstská.

Jenže to není tak snadné. V poslední době se totiž neobjevily pouze protesty staromilců, do hry o budoucí Prahu vstoupilo UNESCO. Pokud prý mrakodrapy vyrostou, hrozí Praze odebrání titulu "Památka UNESCO". Nevěřil jsem vlastním očím. To je síla, že?

V historii lidstva neexistovala doba, která by byla tak posedlá historií a údržbou starých památek. Jsme dobou muzeální.

Znamená to ale diktát? Nemožnost změnit cokoliv, byť by to bylo daleko od historického centra? Jen kvůli tomu, že by se z některé strany změnilo panorama města? Cožpak naši předci vybudovali město, které je tak dokonalé, že se do něj nesmí sáhnout? Jsme otroci minulosti?

Vezměte si, kdyby tak úzkoprse uvažovali Pařížané. Stála by někdy Eiffelova věž? A co Portugalci a socha Krista u Lisabonu nebo televizní věž v Berlíně? Co Gaudího chrám v Barceloně? Nebo skleněná, supermoderní Utopia v Lucemburku? World Trade Center v Bruselu?
 
Je skutečně několik citlivě zakomponovaných, pouze stometrových mrakodrapů pro Prahu nesnesitelná zátěž?

Praha potřebuje rozproudit krev. Ne v centru, které je harmonicky dokonané. Tam, kde je prostor nabízející se k inspiraci. Nažeňme tam ty, co nemají svázané muzeální myšlení.

Praha získá další lákadlo. Nebo je to marné? Jsme tak nemoderní?

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT