Nakonec jsem šel.
"Dobrý den, pane. Věříte v Boha?" vypadlo z chlapíka, který se představil jako Josef. Stáli jsme proti sobě a já zatím ani neotvíral dvířka u venkovního plotu. Nakonec jsem vyšel ven, viditelně nenaložený.
"Přišel jste mě převracet na víru? Ke komu patříte," vypálil jsem.
Chlapík namísto odpovědi začal mluvit o tom, jestli mě nezneklidňuje dnešní svět plný násilí a marnosti. Jestli si nepřipadám ztracený, osamocený, unavený z honby za úspěchem a materiálními požitky. Jestli si neuvědomuji, jak se naše společnost řítí do záhuby a přitom není nic, co by nás spasilo a dalo nám v životě jasný směr.
A vytáhl Strážnou věž, Bibli a začal mi z ní citovat. Jednu vybranou pasáž z Nového zákona po druhé. Byl milý, ale neúprosně didaktický.
"Ano, věřím v Boha, ale nějak se nemůžu smířit s tím, že bych ho měl pochopit na základě tisíce let starých textů. Některé věci z Bible jsou univerzálně platné, krásné a nestárnou, jiné děsí úzkoprsou zastaralostí. Mám problém s postojem církve například vůči celibátu, homosexualitě nebo sexualitě. Odpovědi z Bible jsou pro dnešní svět nedostačující.
A taky mi vadí, že bych měl žít podle zásad a představ přežvýkaných manipulátory různého typu. Fascinuje mě Ježíš Kristus a jiné podobné osobnosti, ale nechci žít ve světě, který rozděluje lidské jednání na "dobro a zlo" a diktuje, co je a není navždy správné."
Odpověděl jsem bez zaváhání. Jako typický moderní nezakotvený člověk, co se opájí individualismem a četl Dostojevského a francouzské existencialisty, hlavně Sartra a Camuse. Nemyslím, že by svět bez Boha byl horší než ten s vírou. Nevěřím, že člověk má za úkol věřit v Boha.
A to mě odlišuje od Svědků Jehovových. Nevěřím, že společnost spěje k záhubě, nevěřím v úpadek života.
Nejsem tradicionalista. A tak jsem Josefovi poděkoval, nechal si popsat, jak se změnil jeho starý život tramvajáka, který propadal alkoholu a dluhům a Svědci jej vysvobodili.#reklama
Proč někdo potřebuje věřit v kosmické síly nezměrné velikosti, v nichž má dobrý pocit, když se přidá jako bojovník nebo misionář na stranu DOBRA a bojuje se zlem, ďáblem a nicotou? Co jej nutí věřit?
Je to závrať z nicoty, jak o ní psal Sartre? Strach ze světa, který nedává z lidské perspektivy větší smysl? A proč se bez něj obejdu já?
Proto individualismus a popírání potřeby náboženství je nová vzrušující víra pro intelektuální potvory a pisálky. Jsem asi stejně silně věřící jako Josef. Nechci se ale ničemu vydat všanc. Z nedůvěry.
Vzpomněl jsem si na Josefa a napadlo mě: Není to škoda?
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
