Když jsem kdysi četl o kurdském otci, který ve Švédsku zabil svou dceru, protože chodila se Švédem a pošpinila tak čest rodiny, byl jsem zlostí bez sebe.

Byl to další případ nekončící řady stupidního tmářského násilí.

Lidé, kteří mají pro takové "otce" pochopení, věří ve smysl tradice. Společenská, národní nebo jen rodinná tradice je pro ně něco posvátného. Když se začne porušovat a měnit, hrozí katastrofa. Národ ztratí svou sílu, rodina oporu a vazbu na předky, státní moc otěže, kterými lidi ovládá.

Tradice je dobrá, když nám dává porozumění světu. A špatná, když je nástrojem, kterým nás zotročuje, diktuje, co si máme myslet a jak se chovat.

Přes tyto brýle se dívám na diskusi k fejetonu o registrovaném partnerství, v němž část diskutujících vyjádřila tak vysokou míru nenávisti vůči "jiným lidem" a menšinám a natolik silnou posedlost tradicí, až mě mrazilo. Už vidím tyto strážce čistoty národa, rodiny a rasy, jak nás liberály upalují, smaží a ničí ve jménu TRADICE.

Jenže kterou tradici mají na mysli? Vědí to? Jakoukoliv tradici? I tu kurdskou? Nebo jen naši?

V Evropě už pár dekád vidíme úpadek tradiční rodiny. Jsou lidé, co to těžce nesou a vidí za tím spiknutí perverzních liberálů, satanistů, homosexuálů a frivolně neukotvených pisálků a novinářů.

Konzervativní kruhy bijí na poplach. Jedním z důvodů, proč odmítají vzít homosexualitu jako fakt přírody a uznat její autentičnost, je TRADICE. Tradice, která pochází z písma svatého, pověr středověku a nových pověr moderní doby. Je to xenofobní tradice. Většina vzdělaných lidí to ví. Ne všichni to ale chtějí přijmout. Třeba i ze strachu.

Myslím, že pokud by někdo chtěl vrátit do evropské kultury kult rodiny, jak ji známe naposledy z filmů pro pamětníky, musel by to udělat násilím. Musel by totiž překonat emancipaci žen, nedostatek vůle mužů i žen žít v nefunkčním partnerství a hlavně by musel vzít lidem peníze, aby nemohli žít samostatně.#reklama

Pak ještě by se musela vymyslet ideologie, která by rodinu zakonzervovala jako pro onoho kurdského otce-chudáka, který by se upekl ve vlastní hanbě, kdyby sadisticky dceru nezavraždil. Ideologie, v níž by rodina byla posvátná a nezaměnitelná. Jakákoliv úchylka od normálu by se trestala.

Vždy mě překvapí, s jakou lehkostí by někteří lidé znovu skočili do totalitních kalhot nebo kazajky TRADICE a vyšlapovali podle pseudotmářských, vědecky překonaných a pokryteckých pravidel. Kvůli životní jistotě?

Jenže moje generace a ty následující chtějí právo volby a rovnost pro všechny. A nedáme si to vzít.

Starý svět nejde zachránit nebo znovu vytvořit, smiřte se s tím, milí dogmatici. Je pryč.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT