Když Donald Trump mává Biblí, přísahá na ni a nechává z ní předčítat před zasedáním vlády, cloumá mnou hrůza. Jakého Boha tento byznysmen vzývá, když říká: "God bless America." Můj Bůh Otec, Syn a Duch svatý to tedy určitě není. Je to prachsprostá propaganda a ohlupování lidí, protože skutky těchto dvou prezidentů se potloukají na hony daleko od toho, co by po nich chtěla opravdová křesťanská víra.
Uvedené zneužívání náboženských symbolů a úkonů má zmást prosté věřící a nastolovat dojem etičnosti toho, co je hrubě nemravné. Zároveň se objevuje hrozba těžké diskreditace křesťanství, protože soudní lidé mimo církev si pochopitelně řeknou, že s takovým náboženstvím nechtějí mít nic společného. Já jsem katolický teolog, za totality jsem si vytrpěl své a věřte mi - naštvanost, kterou tato falešná hra vyvolává, je ve mně určitě mnohonásobně větší nežli ve vás.
Jako faraoni nebo král David
Není to samozřejmě nic nového pod sluncem. Mezi náboženstvím a politikou existuje po tisíciletí velmi ožehavá třecí plocha. Stačí pomyslet na Achnatonovu reformu, jíž jmenovaný vladař Egypta chtěl vyřadit ze hry tehdejší egyptské kněžstvo a soustředit politickou, ekonomickou a náboženskou moc výhradně v rukou faraona. Když se král David rozhodl vystavět chrám v Jeruzalémě, vedly ho k tomu mimo jiné i politické důvody - tedy soustředění moci v rukou panovníka. Do roku 313 Římské impérium křesťany pronásledovalo, následně je domestikovalo a snažilo se z jejich víry udělat nový tmel nadnárodní říše. "Jeden Konstantin na zemi a jediný Hospodin na nebesích." Velmi mazaná sakralizace vlády jednoho nade všemi. Během krátké doby se křesťané probudili ze snění o harmonii mezi církví a impériem, protože začal nový boj o svobodu a proti vměšování a zneužívání církve ze strany mocných tohoto světa. Pravoslavné církve se po vzoru Byzance nechaly ovládat světskými panovníky, zatímco na Západě církev bojovala alespoň o své právo obsazovat biskupské stolce.
Pavel z Tarsu na jednom místě ve svých listech varuje, že zlý duch na sebe velmi rád bere převlek anděla světla. Ve Starém zákoně nacházíme fascinující antikultické výroky proroků, kteří ve jménu Hospodina ostře pranýřují přesně to zneužívání náboženských slavností a ceremonií, jehož se dopouštějí Trump a Putin. Knihy Královské jsou prvními oficiálními kritikami panovníků v dějinách lidstva. Tohle je jeden z kořenů "odposvátnění" politiky, z něhož se v demokracii těšíme. Strom se pozná podle ovoce, které plodí, a politik podle toho, jaká jsou jeho rozhodnutí.
O víru tu vůbec nejde
Komupak se to v dané věci pánové Trump a Putin podobají? Třeba radikalizovaným islamistům, protože i zde se jedná o ohavné politické zneužívání muslimské víry k nenávisti, vraždění, terorismu a válce. Existují zbožní muslimové, kteří jsou z toho obdobně nešťastní jako já. Tento právě nastíněný a zároveň těžce bolestný problém velmi dobře ilustruje anekdota, kterou mi na počátku devadesátých let vyprávěl jeden člověk v Ulsteru:
Na letišti v Belfastu předstoupí před úředníka irský turista, který pochází z Austrálie. Úředník mu položí otázku: "Jste katolík nebo anglikán?" Australský Ir zakroutí hlavou a prohlásí: "No dovolte! Já jsem ateista!" Úředník na to: "To je vaše věc. Jste katolický nebo anglikánský ateista?"
Je jasné, že o víru tu vůbec nejde. Konfesní nálepkování nemá s církvemi zhola nic společného, protože ve hře je jenom politika, která se za názvem vyznání jen trapně skrývá a zároveň se tu zdánlivě posvěcují politické cíle a hlavně prostředky, které se s křesťanstvím vůbec neslučují.
I v našem politickém prostoru se vyskytují náznaky podobně nechutné hry s náboženskými symboly a úkony. Stačí vzpomenout kupříkladu na to, jak Andrej Babiš před nedávnými volbami prováděl podobné manipulační hrátky s pražským Jezulátkem. I jistá bývalá ministryně financí velmi často na svůj krk nasouká velký kříž. Prosím vás, přestaňte s tím! Pokud jste křesťany, mluvte a jednejte podle toho. Velmi pěkně tento správný vliv křesťanství na politické jednání vyjádřil prezident Masaryk, který ve své monografii Světová revoluce definoval to, jak by měla vypadat politika demokratického Československa: "Ježíš, nikoli Caesar!" Jde tu o pravdivost, etiku, schopnost vnímat druhého jako partnera dialogu, a nikoli jako nepřítele.
Autor přednáší systematickou teologii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
