Jan Werich říkal, že "on se stará o velké, mezinárodní problémy - a jeho žena o malé, domácí. A ty její, že jsou důležitější."  Tento výrok zní jednoduše, ale nese hlubší smysl. Člověk by se měl jistě zajímat o svět kolem sebe, i o věci, které sám změnit nemůže - právě to z nás dělá lidské bytosti, dává nám širší pohled a učí empatii. Zároveň nesmíme zapomenout na to, co ovlivnit můžeme: na své postoje, rozhodnutí, vztahy a skutky.

Dávná moudrost spočívá v tom poznat rozdíl - přijmout, co změnit nelze, a pečovat o to, co změnit můžeme. Svět se většinou neposouvá díky těm, kdo proklamativně a hlasitě řeší velké problémy, ale díky těm, kdo trpělivě dělají i ony "malé" věci správně. Kdo chce měnit svět, měl by začít tam, kam dosáhne. Skutečná změna začíná tam, kde máme konkrétní vliv - v našich vztazích, rozhodnutích a každodenních činech.

To není žádná trapná malodušnost ani slabost. Naopak, skutečná odvaha často spočívá v této "nezajímavé" práci, nikoli ve spektakulárních proklamacích, které se snadno mění v prázdné moralistní fráze a prázdnou rétoriku. A proč to připomínat právě teď?  Protože z prostředí našich uměleckých škol - z ateliérů, studií ani rektorátů - dosud nezaznělo jediné kriticky silné slovo k nominaci Otty Klempíře na post ministra kultury. Zda na to má nejen odborně, ale i lidsky, zda není snadno manipulovatelný za svou problematickou minulost a proto snadno vydíratelný. Zdá se však, že i pro širší akademickou obec to není téma hodné pozornosti. Zajímá nás sice světová politika, konflikty v Palestině či Izraeli, ale i tam, kde bychom mohli něco opravdu ovlivnit - doma, v našem kulturním prostoru, panuje ticho.

Možná se to jeví jako "malá, domácí" záležitost. Ale právě tyto zdánlivě malé, neokázalé věci mají přeci zásadní dopad. Určují, jak se česká kultura a umění bude vyvíjet, kdo ji bude a jak řídit, formovat či deformovat. A to by budoucím umělcům a umělkyním rozhodně nemělo být lhostejné. Neboť pak to spíše působí, že nastupující generace - a ti starší apologeti, propagátoři, kteří se ji svými postoji snaží "zavázat" a jistě ne hned podlézat - řeší jen svůj generační vztah, a to  skrze neovlivnitelnou mezinárodní politiku vůči předchozím generacím.