Například většina z nás pokládá za slavná a významná díla světové literatury Goethova Fausta nebo Boccacciův Dekameron, ale zeptejte se stovky lidí kolem vás, zda je četli? Zeptejte se intelektuálů, zda fakt, že je mají v knihovně, je přiměl prolouskat se starým dílem.

Některé knihy, a netvrdím, že jen Faust nebo Dekameron, jsou v našich knihovnách nadbytečné a přeci jen někdo má odvahu je vyhodit.

Já mezi ně nepatřím. Knihy, které jsem ještě kdysi během studií nakoupil a poté vozil v desítkách krabic mezi různými adresami, chovám jako mimina, aby vyrostla a já si pak na jejich řádcích pochutnal ve stáří.

Právě knižní posedlost mě asi před dvěma týdny nenechala klidným v následující situaci. Jdu chodbou v jedné nejmenované škole a najednou vidím hromadu knih. Automaticky jsem se zastavil a vzal jeden titul.

Byla to knížka "Plameny nenávisti" od Normana M. Naimarka. Krásné dílko o etických problémech XX. století, genocidě a válce.

"Ty knížky si klidně vezměte. Jsou k rozebrání," ozvalo se z pootevřených dveří. "Opravdu, sama jsem je vyházela. Jsou volné."

Měl jsem naštěstí větší tašku a tak jsem mohl pobrat "Brain washing" od fyzioložky Taylorové z Oxfordu, Východ-Západ od Salmana Rushdieho nebo Jak jsme přežili komunismus od Slavenky Drakuličové.

Když jsem vycházel z budovy, přemáhala mě lehká zlost na bezbožníky, kteří ničí skvělé knihy, mění je v harampádí v rozích ulic a přitom v těch svazcích jsou stovky myšlenek, příběhy, které pomáhají pochopit svět otců, popis tragédií, kterým se jednou zabránilo, jindy zase ne.

Až doma jsem pochopil, že ona bezbožnost může mít někdy blahodárné účinky. Hltač knih jako já dostal možnost rozmnožit svoje hájemství o další svazky, z nichž jeden jsem už rozečetl a na druhý se hned při prvním volném víkendu chystám. Je vlastně lepší knihy hodit všanc těm, co je milují a skutečně si je přečtou, než je jen hromadit.

Znovu se mi potvrdila stará nietzscheovská pravda, že pojem dobra a zla je v mnoha případech jen věcí pohledu a interpretace.

Kniha může zemřít. Ale až s posledním zničeným výtiskem. A některé, ty skutečně důležité, dokonce až s posledním člověkem.

Vyhozená kniha ani zdaleka neznamená promarněné poselství!

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT.