Jakto, že Maďaři jsou v ulicích, vartují před parlamentem?
Je snad střední Evropa zasažena politickou výstředností?
S jistotou můžeme říct jediné: Něco podobného by se před čtyřmi nebo šesti lety nemohlo stát. Střední Evropa je jako puberťák, co se učil na maturitu a nyní má dva měsíce volna. Maturitou pro postkomunistické země byl vstup do Evropské unie, kdy prokazovaly politickou stabilitu.
Nyní se nemusejí ohlížet na vyšší státní zájmy, vstup do EU.
Teď jsou noví členové EU "svobodní" a na hladinu vyplouvají potlačené vášně. Myslíte, že by se s Polskem a jeho vstupem do EU někdo seriózně bavil, kdyby tam politici nahlas mluvili o obnovení trestu smrti, vypuštění Darwinovy teorie z výuky a úplném zákazu interupce?
Myslíte, že by slovenský premiér Fico vzal do vlády Mečiara a Slotovy nacionalisty? Ani náhodou. Všechny postkomunistické země bez výjimky prokazovaly, že je jim cizí politický extremismus, ekonomická nezralost. Doba přála modernizaci a reformám nutným k členství v unii.
Představa, že za takové situace zůstane Česká republika půl roku bez funkčního parlamentu a vlády, co by chystala nové zákony převzaté z legislativy EU, je směšná. Začleňovaní do unie byla kombinace sprintu a maratónu. Politické elity se k členství upínaly a pracovaly pro něj.
Nyní jsme částí "vyspělé" západní Evropy, už neusilujeme, aby nás někdo vzal mezi sebe. Výstřednosti, které vidíme, jen spaly jako Šipková Růženka kvůli vyššímu zájmu vstupu do klubu Evropské unie a NATO.
Skutečnou a hlubokou politickou a občanskou vyspělost není snadné získat během patnácti let. Můžeme se na čas zatnout a makat, ale pak se někde objeví reakce na aktuální problémy a staré předsudky.
Nedivme se proto, co se kolem nás děje. Není to zčista jasna.
Je to jen reakce na uvolnění, co přišlo se splněným úkolem.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
