Její dcera Jitka totiž založila školu jazyků nových zemí EU. Učí tam češtinu, polštinu, ruštinu, maďarštinu atd.

Škola má desítky lektorů a brzy začne učit i rumunštinu.

Proč je o Jitčinu školu takový mediální zájem? V celé Vídni je to jediná soukromá škola učící jazyky střední a východní Evropy.

Na vysoké škole je čeština zařazena mezi cizokrajné řeči a když si chcete najít nějakou soukromou výuku, museli jste donedávna hledat mezi lektory na volné noze. Žádná škola neexistovala, říká Marie.

Vídeň, metropole středí Evropy, bývalé centrum impéria a národů střední Evropy, nemá školu, kde by se učila čeština? Jazyk milionů lidí, kteří jsou nalepení na severní hranici Rakouska? Jazyk země, v níž mají rakouské firmy velké zájmy? Je to neuvěřitelné, šokující a zábavné.

Existuje námitka. Německy mluví tolik Čechů a Moraváků, že Rakušané neměli důvod získat k češtině vztah. Proto nechyběla ani škola.

Tenhle argument je ale slabý. Myslím, že jde spíš o nedostatek představivosti. Jitka využila šanci, kterou nabídlo rozšíření EU. Hnal ji entuziasmus ze vstupu České republiky do unie a viděla díru na vídeňském trhu.

Dobrá ukázka, že trh má vždycky mezery. Stačí oči, energie, nadšení a vůle.