Musel jsem si tu zprávu přečíst několikrát, abych věřil vlastním očím. Vždyť návrháři s jinými postavami nepočítají. Slavný Karl Lagerfeld si posteskl, že dokonce ani u mužů nevypadá oblečení dobře, pokud je větší než velikost 36 neboli S, natož pak u žen! Nejlepší je přece 34.
Jenže mějte na takovou módu postavu, s níž se dá žít.
Ti Španělé jsou ale divná cháska. Pamatuji si, jak jsem se před čtyřmi lety v Seville podivoval, proč mají ve vitrínách dvoumetrové obry - modely, když na ulici jste téměř nepotkali dívčinu nad metr šedesát bez pořádného kulatého zadku. Byl na ně krásný pohled, ale vyzáblým tyčím za výlohou se ani jedna nepodobala. Byly to dva naprosto různé světy.
"Vidíš, vůbec mě nenapadlo se nad tím zamyslet," udivila mě španělská kolegyně z deníku El País, která nám během summitu EU ukazovala město. "To je přece jen figurína. Lépe to na nich vypadá."
Jenže není právě v tom problém? Proč odlidšťujeme něco tak bytostně lidského, jako je odívání? Neměl by návrhář pracovat s lidmi, kteří si pak jeho módní kreace kupují? Pro koho je navrhuje, když je mohou předvádět jen dívky, které na ulici nepotkáte? Kde je logika?
Kde je logika, když si uvědomíme, že ani modelky nemají svou postavu většinou od boha? Musejí programově udržovat co nejhubenější figuru, jinak přijdou o práci a tím velké peníze. Jelikož začínají na molu mladičké, většinou nic jiného neumějí, nemají čas studovat, žít jinak.
Vyzáblost modelek je ale jen díl jednoho velkého seriálu jménem "Moderní lidstvo". Stejně ke svému tělu přistupují někteří sportovci, když berou zakázané látky, aby vítězili. Stejně se chovají úspěšní manažeři, co berou léky na vyšší výkonnost.
Že je to nesrovnatelné? Není. Je to o naší snaze vyzrát na přírodu. Získat pro sebe nejvíc, být úspěšný a obětovat pro to třeba i kus zdraví.
Madridská radnice udělala radikální a velmi sporné rozhodnutí, protože některé dívky jsou hubené od přírody, a jsou tak diskriminované.
Nás ostatní to ale donutilo přemýšlet a o to možná šlo.
Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT
