"Je to rodinné prokletí. Všichni u nás kouříme a nemůžeme si pomoct. Všichni umíráme na cigaretový dým, a přesto kouříme. Jako by se tomu nešlo vzepřít," dodal a téměř spolknul cigaretovou špičku, co se mu povalovala ve rtech.

Přestal kouřit, tak aspoň žumlá kuřácké náčiní.

Kamarád Michal není alibista. On a dva mí další známí mi dennodenně dokazují, že na světě nejsou pro lidi rovné podmínky, co se závislostí týče. Zatímco já přestal kdysi kouřit bez větších obtíží a i dnes, když už si v návalu euforie na oslavě zapálím, tak pak nevezmu týdny cigaretu do úst, jsou lidé, pro něž je odvykání kouření hotový horror. Znám lidi, jako jsem já, i týpky jako Michal. Nejsme si v boji rovnocenní.

Skončit s kouřením není jen otázka vůle. Určití lidé mají někde hluboko v genech chuť na cigaretu. A při první příležitosti se jich zmocní. Stačí jeden až dva prásky na základce nebo jedno cigárko v tanečních.

Takoví lidé spadnou do studny, na jejímž konci stojí roj lékařů zamačkávající oči. Kdo hodně kouří a zemře přirozeně, je to na plíce.

Je jasné, že člověk si může udělat závislost na čemkoliv. Třeba i na tom, že musí mít na sobě vždy černé triko a opasek s buvolí hlavou. Závislost na vdechování kouře mě ale vždycky fascinovala. Je to totiž ta největší hloupost, jaké snad lidstvo bylo schopno. Vdechovat kouř!

Lituji každého, kdo se těžko zlozvyku zbavuje, a pokud má některý vědec dost času, měl by se podívat, zda by jim nešlo nějak pomoct. Najít nějakou skutečně dobrou a zdraví neškodlivou náhražku. Metody, které existují, totiž nejskalnějším kuřákům nepomůžou. Potřebují pomoc.

Už jenom kvůli tomu, že nechci, aby mi rychle umírali kamarádi. Snaží se, bojují, ale tělo je zrazuje.#reklama

Cítím, že u nich to není jen o vůli, nýbrž rodinném prokletí.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT