"Jaké ty máš koníčky, Michale, kromě práce," otočil se na něj spolužák, který s ním seděl v lavici. "Sbírám autíčka. Modely Porsche," odpověděl Michal. "Já taky," odvětil spolubesedník," ale ty opravdové." "Fakt?" zaujala replika Michala natolik, že natáhl uši jako osel a poposedl si blíž. "A kolik jich máš," dodal. "Mám čtyři," nadhodil kamarád, "ale hodlám v tom pokračovat. Jsou to starší modely, ale nádhera."

Kdyby tohle byl film, tak tady půjde střih s titulkem: O dva roky později na Národní třídě.

Za přibližně tak dlouhou dobu se Michal potkal s kamarádem z ničeho nic na kávě. "Tak, co tvoje autíčka? Pořád máš ty čtyři poršáky?" popichoval kamaráda přátelsky se smíchem Michal.

"Mám jen jednoho, chlapče," odvětil jeho známý. "Zbytek mi ukradli. Ze stodoly, kde jsem je měl zaparkované. Neuvěřitelné. Víš, co je ale ještě neuvěřitelnější? Že jsem v té stodole byl a nechal je odvézt!"

"Tomu nerozumím. Tys tam byl? To je ukradli před tvýma očima?" divil se Michal asi tak, jako i vy se divíte.#reklama

"Ne úplně před mýma očima. Spal jsem v jednom z těch aut po večírku, protože mě žena vyhnala z bytu. Spal jsem tak tvrdě, že jsem si těch parchantů ani nevšiml. Odvezli úplně všechno, kromě toho auta, kde jsem spal. Odteď sbírám jen modely jako ty," zavtipkoval chlap.

Vždycky, když si na historku vzpomenu, napadne mě jediné poučení: "V téhle zemi není vždy špatné, když vás žena vyžene spát do stodoly. Zbude vám v ní aspoň něco." :-)

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT