Klasický duel, jak ho známe z televize a rozhlasu, má většinou podobný scénář. Moderátor se nadrtí maximum aktuálních informací o lidech, které bude mít ve studiu. Pak vybere několik témat, o nichž chce mluvit. Seřadí je a znovu začne studovat názory daných politiků. Pak se vrhne ještě na jejich spolustraníky. Když to dá dohromady, může přijít den "D", politici si sednou a začne řízená usměrňovaná debata.

Ta diskuse je v lepším případě zcela v rukou moderátora. Pokud nechce, aby se mu pořad rozpadl, musí brzdit proslovy politiků, nesmí je nechat utíkat od otázek a pořád kouká na hodiny, aby nepřetáhl čas.

Snadno je napadán, že jednomu dává víc prostoru než druhému.

Když ve studiu sedí špatný moderátor, duel se rychlostí stíhačky změní ve frašku, překřikování, honění padesáti zajíců na jednom dvorku. Katastrofa.

Ale když se sejdou dva politici, kteří jsou kandidáty na premiéra bez moderátora? Mají konečně možnost probrat téma, které je osobně pálí, aniž by jim někdo diktoval, o čem se bude mluvit. Jsou vystaveni té nejpřímější demokracii, jaká asi existuje mezi politikem a občanem.

Mluví spolu dva lídři před očima občanů, kteří mají o diskusi zájem.

Není nikdo, komu nasadit oslí hlavu za špatně vedenou debatu. Není nikdo, koho peskovat za špatně položené otázky. To je skutečný Duel. Doufejme, že v budoucnu ho uvidíme i jinde než na webu.

Autor je šéfeditorem zpravodajství ČT