Komentátoři Aktuálně.cz Martin Fendrych a Jan Lipold den za dnem glosovali zářezy sočské olympiády.
Nejdražší a nejteplejší zimní olympiáda v historii je minulostí. Prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach pozval, jak řekl, „mládež celého světa“ do jihokorejského Pchjongčchangu 2018. Jágr, Nedvěd a Selänne nepojedou, protože se urazili. Jaká že prý „mládež“!
A pak že to s námi jde z kopce. Když se česká výprava, poprvé jako Česká republika, vracela v únoru před dvaceti lety z Lillehammeru, nevezla ani jednu (!) medaili. Letos osm.
Ale je to vážně až takový úspěch, aby armádní speciál se sportovci musely doprovázet ještě dvě stíhačky JAS-39 Gripen? Bylo to snad na přímý rozkaz ministra obrany? Který to platí? Tyhle móresy…
Místo snímků WC v olympijské vesnici se mediálním hitem staly snímky údajného WC v rezidenci prezidenta Janukovyče. Jasné znamení, že svět se vrací k normálu. Tipujeme, že o Soči odteď – respektive až skončí také paralympiáda – uslyšíme už jen sporadicky, v dalších letech především v souvislosti s tím, jak olympijské stadiony zejí prázdnotou a zvolna chátrají.
Český národní tým prohrál s Američany 2:5 a je z turnaje v Soči venku. Souboj připomínal zápas penzistů s mladými kluky, ale o to nejde. Národní identifikace s týmem je rázem tatam. Po Naganu lidé, kteří jakživo nevzali hokejku do ruky, volali: „Máme zlato!“ Stejně vypadaly titulky novin. Když letos naši vypadli, proměnili se rázem z „my“ v „oni“. Viz titulky: „Propadli v zápase o úspěch, Američané jim nedali šanci“ (nikoli Propadli jsme...), „Fiasko. Češi padli s USA a balí kufry“, „Hokejisté proti USA nestíhali“, „Dvě chyby Pavelce a K. O. v čase 19:58“, „Konec nadějí. Američané vyučovali“, případně „A ven!“ míněno na kouče Aloise Hadamczika; viníka je vždy dobré najít. – Pro hokejisty, kteří zažili Nagano, to musí být děsivé. Jejich pocity nejlépe asi vyjádřil ruský útočník Alexander Ovečkin (ruský tým taky vypadl): „Co říct, cítím úplnou prázdnotu.“
Ve středu oblékli naši hokejisté v Soči nové reprezentační dresy. Ušité jakoby z české vlajky, na prsou znak se lvem. Ale pozor, českou vlajku zdobí ještě bílá značka Nike na tmavém podkladu. Zvláštní, to dříve nebývalo. Zákon o užívání státních symbolů popisuje, jak lze s vlajkou nakládat. Kupříkladu nesmí být popsaná textem. Ale dres se z ní ušít zřejmě smí a našít na ni Nike taky. Otázkou je, zda si do ní budou moci hokejisté na střídačce utřít pot. Špinit se totiž vlajka nesmí.
Martina Sáblíková ve středu v Soči vybojovala další zlatou olympijskou. Fantastické. Zázračné. Komentátoři hned připomněli, že české rychlobruslařky stále nemají krytou halu. Projekt ve Velkém Oseku u Kolína zkrachoval. Nejsou peníze. Olympijský park na Letné stál okolo 70 milionů korun. To už mohlo stačit na základy. Nebo ne? - Český stát si ale asi říká, že stavba haly by byly vyhozené peníze, vždyť Sáblíková nejvíc natrénovala doma na naleštěné laminátové desce v ponožkách.
České hokejové libido bylo pocucháno až na čtvrtý pokus, proti Slovákům. Výborně. – Zápasy se Slovenskem nám, a v Soči to nebylo zdaleka poprvé, připomínají různá klišé z dob soumraku federace: Starší, zkušenější a silnější bratr potvrzuje roli favorita a „mazácky“ kontroluje zápas. Do té doby, než se temperamentní soupeř osmělí, emancipuje a mazákovi zle zatopí, v krajním případě ho i svrhne. Naštěstí to (pokolikáté už) dobře dopadlo.
Čtvrtfinále s USA (déjà vu 16 let po Naganu?) bude mimořádné: Znalci v ČT říkali, že Američané hrají něco jako „juniorský hokej“, čili divoce bruslí tam a zase zpátky. Věkový průměr mužstva - 27 let - tomu tak úplně neodpovídá, ale pořád je mezi nejnižšími na turnaji, kdežto naše družina slyne pravým opakem. Navíc má úterní zápas v nohou a rukou navíc. Budou Junioři zaskočeni, až narazí na Mazáky? Nezničíme je tím, že jim pustíme zpomalený film?
Po olympijském vítězství Evy Samkové ve snowboardkrosu nejrychleji zareagovalo hnutí ANO. Na jeho webu se objevila fotografie Andreje Babiše a Martina Stropnického, oba pod nosem trikolórový knírek podle Samkové. Plus „spontánní" výkřik: „Ať žije Eva!" Všelijací škarohlídi hned anoistům vyčítají, že jsou vypočítaví a vezou se s Evou na prkně coby černí pasažéři. Další se zlobí, že snowboardistka Samková je free, kdežto ti dva pánové utažení jak uzel na kravatě. Jenže oni za to nemohou, udělalo to marketingové oddělení. Teď prý - taky bez jejich vědomí - chystá další překvápko: postaví Babiše a Stropnického na prkno a pustí je dolů po snowboardkrosové dráze v Soči. Tím by se to všecko mohlo vyřešit. - Mimochodem, věčná škoda je, že si knírek nenamaloval taky Miloš Zeman, jemu by seknul stejně jako Babišovi.
Zkratka SNB odteď už definitivně neznamená Sbor národní bezpečnosti, nýbrž snowboard. Olympijské vítězce Evě Samkové je krásných dvacet a fakt neřeší, jestli někomu připadá levicový nebo jaký. Vyhrála a je to, jak správně říká, „hustý".
V českém olympijském domě na ulici Lenina 219b je radosti až po střechu.
Tajemství matného výkonu proti Švýcarsku odhaleno: Jaromír Jágr dostal od spoluhráčů před zápasem (!) ke dvaačtyřicetinám dort, a to o rozměrech hokejového kluziště v měřítku cca 1:100. Předpokládáme, že ho zpucovali všichni společně, takže není divu, že to na ledě pak občas vypadalo, jako bychom měli hokejky o pět kilo těžší.
Oblíbené klišé „zápas pravdy" tentokrát na osmifinále se Slovenskem skutečně sedí. Ukáže se, jestli skutečně hrajeme „velmi dobře, jen zatím nedáváme góly" (parafrázujeme smělé hodnocení trenéra Hadamczika), anebo jestli jediným, koho zmůžeme, zůstanou Lotyši. Přejeme si a) a hlavně prosíme, dejte si před zápasem místo cukrovinek krvavý biftek.
Bigotní olympijští bafuňáři varovali Jaromíra Jágra, aby přestal bavit svět svými mediálními aktivitami, jako je video ze šatny na Facebooku, protože je to zakázané. Může za to být pokárán, suspendován, ba prý dokonce teoreticky vyloučen z olympijské vesnice a her!
Dobře, jestli chce někdo znovu dostat národ do ulic jako v listopadu 89, pak do toho, směle dále, tudy určitě vede cesta.
Stupidita mediálních pravidel MOV je jinak srovnatelná s tím, jak se kdysi na olympiádách pronásledovali profesionálové, jelikož závodit směli jen údajní amatéři. Slavný desetibojař Jim Thorpe byl po hrách 1912 dodatečně diskvalifikován a přišel o zlatou medaili, protože bral honorář za hraní baseballu. Rakouského sjezdaře Karla Schranze ze Sappora 1972 poslali domů, aniž se směl postavit na start. Dnes s Jaromírem zažíváme podobnou absurditu.
Ještě k hokeji: V souvislosti s olympijským týmem je obzvlášť pikantní, když se mužstvu říká „svěřenci", v tomto případě „svěřenci Aloise Hadamczika". To slovo zní poněkud nesvéprávně. Střídačka je plná legend, milionářů a pánů nad čtyřicet - a to prosím mají být něčí „svěřenci"? Svěření do péče státního trenéra, aby něco neprovedli? :)
Na rozdíl od našeho to sočské teplo je touhle roční dobou normální. Také čtvrteční běh žen na 10 kilometrů se proto konal na rozbředlé trati prolité chemickým sajrajtem, aby byla vůbec uvedena do použitelného stavu. Samozřejmě že to závodům škodí a že to pro závodníky není nic příjemného. Samozřejmě že to není žádné překvapení. Samozřejmě že zimní olympiáda se má konat někde, kde bude s největší pravděpodobností zima. Anebo pak už rovnou postavme celé olympiště pod střechou a pusťme tam na mráz nastavenou klimatizaci. Nic není nemožné, bohužel.
V prvním zápase byly na českých hokejistech zdaleka nejpovedenější jejich dresy. Naopak, dresy z Nagana 1998 s obrovským nápisem Czech na zádi patřily k těm nejhorším. - Co si o tom máme myslet, se naštěstí teprve uvidí. V každém případě doporučujeme, aby příště přišla fandit Gabriela Soukalová. Jednak to zvýší motivaci hráčů, jednak se střídačka s konečnou platností soustředí na něco jiného, než na pokyny státního trenéra.
Olympijský Duka, Zeman a zvířátka
Olympiáda v Soči je fascinující netoliko sportovními výkony. S úžasem zíráte třeba na momentku z olympijské vesnice, na níž můžete pohromadě, v jedné neuvěřitelné skupince zhlédnout Miloše Zemana, jeho hůlku, Ivanu Zemanovou, Dominika Duku, Jindřicha Forejta, Martina Nejedlého, Vratislava Mynáře, Hynka Kmoníčka, Vladimíra Remka, nějaké další postavy, zajíce, kočičku a medvěda v nadlidské velikosti. Říkáte si: co mají společného? O čem si asi povídají, když jdou na panáka? Jdou na panáka? Zdá se, že kardinál Duka bude mít nejblíž k zajíci, kočce, medvědovi a hůlce.
Na olympijských závodištích je zakázaná nejen politika, ale také smutek. Respektive smutek je politikou, protože porušuje oficiální olympijskou doktrínu radosti a harmonie. Rychleji, výše, silněji, radostněji! Rozkaz!
Proto olympijští bafuňáři zakázali australské snowboardistce Brightové, aby si na helmu nalepila fotografii tragicky zesnulé lyžařky Burkeové. Proto dostaly důtku norské běžkyně, když nastoupily s černými páskami na památku bratra reprezentační kolegyně Astrid Uhrenholdtové Jacobsenové.
Tak aby bylo jasno - brečet štěstím nad medailí můžete, ale nějakou pietou si olympijské hry rozvracet nedáme.
Nas nedogoňat?
Olympiáda samozřejmě - jak to vůbec mohlo někoho napadnout - není politika, nemá s politikou nic společného, to je naprosto vyloučené. Všem objektivním fanouškům v čele s Putinem je přece úplně jedno, kolik která země získá medailí.
Přesto už třetí den Rusko při pohledu na tabulku lehce trne: v tuto chvíli je tam jen jedna zlatá, a to z krasobruslení družstev, vytvořeného pravděpodobně i pro tento účel a favority většinou pojatého spíš tréninkově, pokud vůbec.
V pořadí národů je pořadatelská velmoc v pondělí vpodvečer šestá, což jejím ambicím neodpovídá - a může se utěšovat jedině tím, že horší než ve Vancouveru 2010 (11. místo v pořadí států a pouze tři zlaté medaile) už to být nemůže.
Zahajovací ceremoniál splnil očekávání a nemá valný smysl ho nějak rozebírat. Protože zahajovací ceremoniály jsou už z podstaty dávno stejné a svoji estetikou více či méně odkazují někam k roku 1936, což se nám jaksi příčí. Mění se jen technologické vymoženosti, umožňující čím dál divotvornější choreografii a televizní zobrazení toho cirkusu. Sám obsah spektáklu kolísá, podle toho v jaké zemi se hry konají a jakou potřebu nabubřelosti má. Kýč je to vždy.
Ale: Když se na ploše odehrává alegorie bolševické revoluce (chápeme, i to je celkem podstatná součást ruských dějin), snad máme alespoň právo se nad tím pohoršovat. Překvapuje nás, kolik lidí žádá, abychom se na to dívali "neutrálně" a brali to prostě jako „show must go on", jednou hopsají ti a podruhé oni, politiku do toho netahejte (my si snad začali?). "Revoluce uvolnila ničivé i tvůrčí síly," pravili v České televizi, zatímco stadionem projíždělo monumentální dělnické nářadí, symboly krvavé komunistické utopie.
Až trochu moc to připomíná výrok „dnešní doba se na zvací akt dívá různými pohledy."
S Ruskem máme historickou zkušenost bohatou a v minulém století velmi špatnou, takže není divu, že jsme na showbizovou prezentaci jeho dějin citlivější, než kdyby řekněme olympijský ceremoniál ve Spojených státech znázorňoval otrokářství. O účtu obětí nemluvě. Vážně nás zaráží, když nám někdo naznačuje, že to máme brát jako běžný provoz.
A teď už vzhůru na branky, body, vteřiny.
O Putinovi s láskou
Podle posledních zpráv ze Soči a jeho záchodů to vypadá, jako by olympiádu organizovali Ilja Oblomov s knížetem Potěmkinem. Někdo by o tom měl udělat film, kdyby to šlo. Představujeme si například takového Michaela Moora, jak tu natočí něco jako „O ruském kapitalismu s láskou", případně „O olympismu s láskou". Soči, kde se o absurditu můžete opřít na každém rohu, by pro dokumentaristu jeho formátu přece muselo být ideální pařeniště. Kdyby měl zájem tepat něco jiného než prohnilou Ameriku, že.
Místo Michaela Moora v ruských kinech od čtvrtka běží komedie „V sporte tolko devuški" (Sport je jenom pro holky), což je řekněme remake filmu Někdo to rád horké, jen se odehrává v Soči a místo za členky dívčího orchestru se psanci na útěku před mafií vydávají za ruské reprezentační snowboarďačky. Hrdinové jsou samozřejmě přísně heterosexuální. Nikdo není dokonalý.
Zatkněte Pan Ki-muna! Rozvrací olympiádu
Generální tajemník OSN Pan Ki-mun v Rusku zlobí. Ve čtvrtek se na schůzi Mezinárodního olympijského výboru (MOV) v Soči postavil proti v Rusku uzákoněné homofobii: „Mnoho profesionálních sportovců, jak gayů, tak heterosexuálů, se staví proti předsudkům," řekl. „Všichni musíme pozvednout svůj hlas proti útokům na gaye, lesby, bisexuály a transsexuály." - To si dovolil dost, podle ruských zákonů je to propagace homosexuality a Pan Ki-mun by měl být zatčen.
Kdo zapálí? Čurila Plenkovič?
Nervozita roste: jaké bude zahájení her? S čím Rusové přijdou? Média zatím prozrazují jen střípky: Ústřední píseň her My Day zazpívá 17letá Danielle Bradberyová, vítězka americké soutěže Hlas. Na ploše stadionu Fišt se vztyčí 15 budov a 6 mostů, přejede po nich 6 lokomotiv. Není to málo? Neměly by po mostech triumfálně přejet tanky a pod střechou kroužit stíhačky? Snad, snad... A největší záhada, záhada záhad: kdo zapálí oheň? Prezident Putin, Petr Veliký dnešního Ruska? Patriarcha Kirill? Čurila Plenkovič? Alina Maratovna Kabajevová?
Jisté je jedno - když anglická královna minule seskočila na stadion padákem, pak ruský prezident přinejmenším přiletí na pterodaktylovi. Laťka je vysoko. Urrrá!
Jen počkej!
Protože je leopard jedním z maskotů olympiády (spolu s ledním medvědem a zajícem, kdežto vlk s cígem bohužel ve zvěřinci chybí), navštívil Vladimir Putin v předvečer her místní leopardinec. Alfa-samce podle agentury ITAR-TASS zaujala zejména informace ředitele Umara Semjonova, že dospělý leopard je schopen se spářit 274krát za týden. Jen počkej, zajíci!
Kulturní rozdíly
Na olympiádách pokaždé milujeme ty nenápadné, a přitom nesmírně obohacující kulturní rozdíly. Letos například zákaz rybaření v záchodových mísách. Stoprocentně to někdo - jako první tipujeme nizozemské rychlobruslaře - po návratu z olympijského večírku vyzkouší. A stoprocentně něco chytí.
O našem olympijském lunaparku v Praze na Letné si myslíme zhruba toto:
1. Byla by věčná škoda nezúročit bohaté zkušenosti z pořádání lyžařského mistrovství světa v Liberci. Zejména know-how nabytého tvorbou rozpočtu a sněhu, četbou účetních závěrek a sepisováním soudních žalob.
2. Praha je sice podle CNN v top 10 světových destinací pro zimní dovolenou, ale základní infrastruktura, jako je skokanský můstek, jí dosud až bolestně chyběla. Jen houšť!
3. Celý projekt není ve skutečnosti myšlen jako podpora zdravého životního stylu, nýbrž jako hromosvod invaze ožralých Dánů, před kterou už několik týdnů obyvatelstvo varují prestižní tuzemská média.
4. Nemajíce vlastní olympiády ani kanálu Labe-Odra-Dunaj, máme alespoň co bojkotovat.
Do olympijského Soči míří také kardinál Dominik Duka. Že by zde propagoval homosexualitu, asi nehrozí, takže do křížku s místním náhubkovým zákonem se z téhle strany nedostane. Ale i tak by si měl dát pozor na jazyk - aby ho nevypnuli jako vloni v rádiu, když se rozčiloval, že „neplatí ani právní řád, ani žádné zásady a vracíme se pod rudé prapory se srpem a kladivem". Požehnat bruslím, to ano, ale gulagy nám sem netahejte, Vaše Eminence.
Mimochodem - Mistr Jaromír Jágr je pravoslavný, takže přes Duku cesta ke zlatu nevede.
Ze zpráv: Před začátkem světového festivalu mládí, radosti a fair-play vpluly do vod Černého moře raketový torpédoborec Arleigh Burke a velitelská loď Mount Whitney, aby organizovaly případnou evakuaci amerických státních příslušníků.
Šlesingr, ty moloděc!
Olympiádu na svém webu zaznamenává biatlonista Michal Šlesingr. 31. ledna napsal: „Na letišti jsem si u parkoviště všiml policejní pochůzky se psem, kousek za nimi se poflakoval jeden volně pobíhající, hned mi přišlo na mysl, jaké má štěstí, a v duchu jsem si přál, aby mu vydrželo. V Sochi totiž „pro olympiádu", nebo chcete-li „pro čistější a krásnější Sochi", padlo za oběť tisíce volně žijících psů a koček." Šlesingra štve, co se zvířaty udělali: „To, jakým způsobem se v Sochi rozhodli takových psů zbavit, mi jako člověku, který má 2 psy doma, nahání husí kůži. Volně žijící psy a kočky se totiž v Sochi rozhodli otrávit, takže tato zvířata umírají dlouhou dobu a velmi krutým způsobem." Biatlonista píše i o kosatkách a delfínech, kteří „otročí ve 4(!) delfináriích v Sochi". Táže se: „To jsme opravdu takoví ignoranti, že tyhle věci budeme přehlížet a tolerovat? Mně se to teda pěkně příčí, a kdybych neměl nějakou zodpovědnost vůči týmu, českému biatlonu a rodině, možná bych tady ani nebyl. Být figurkou v divadle bezpráví a lidské omezenosti není k radosti, ale k pláči."
Od části čtenářů to schytal. 3. února zavěsil další zápisek, kde se dočteme: „V žádném případě nemám potřebu nijak špinit Rusko a jeho obyvatele, k čemuž mě nikdo ani nenabádal a není to mým cílem." Brání se: „Někomu přijde také absurdní, že mě trápí problémy zvířat a nevšímám si problémů lidí, což je opět jen zdeformovaná myšlenka. Jde pouze o to, že jsem přesvědčen, že o problémy typu válečných konfliktů, občanských válek se mnohem obšírněji zajímají kterákoli média a také by se o ně měly zajímat vlády jako takové, zatímco na zvířata se už pak nedostává..." Dodává ještě: „Před odletem na olympiádu jsem se vyjádřil například k tomu, zda by měly být hry konány v zemích, kde jsou porušována zásadním způsobem lidská práva. Nevím, zda to bylo otištěno, ale myslím si, že ne, že by měl MOV mnohem přísněji posuzovat, kde budou hry pořádány." - Co dodat? Charašó, Šlesing, ty moloděc. (Ale organizátoři mu to nejspíš říkat nebudou.)
S příjezdem prezidenta České republiky se olympijské Soči definitivně promění v jeden velký ostrov pozitivní deviace. Až na nepřejícníka Michala Šlesingra.
Divočina, džungle, zácpy
O Rusku pohovořil i hokejový brankář Ondřej Pavelec. Když se novináři ptají, jaké má zkušenosti s touto zemí, říká: „Byl jsem tam jen jednou, na turnaji s reprezentací, a to jen v Moskvě. Ale stejně to byla divočina, džungle. Na jednu stranu někde velký luxus, na druhé straně velká bída. Mně asi nejvíc v hlavě utkvěly ty zácpy, to bylo něco strašného."
