Pro ty, kteří kladou řečnickou otázku (co považujete za občanskou válku?) dodávám, že o občanské válce by mohla být řeč pouze tehdy, kdyby prakticky všichni byli ozbrojeni, společnost rozdělena na dva znepřátelené tábory a jejich příslušníci se navzájem na potkání zabíjeli.
Nic takového se tu v té době nedělo a zatýkání nepohodlných osob či vykonstruované soudní procesy nelze k něčemu takovému přirovnávat. Proto byla ozbrojená akce bratří Mašínů podle mého názoru nepřiměřená a pokud bychom přistoupili na názor, že šlo o "boj za svobodu" a bratři Mašínové tedy měli plné právo zabít několik lidí, pak bychom analogicky museli schvalovat jednání každého, kdo se z důvodů své osobní nespokojenosti rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a bude zabíjet ty, které považuje za své nepřátele. Bratři Mašínové pojali svůj "boj proti režimu" tak trochu jako z dobrodružného románu. Přitom se ovšem dopustili i obyčejného ozbrojeného loupežného přepadení.
Tu pokladní nepřepadli jako "představitelku zločinného režimu", oni ji přepadli bohapustě proto, že chtěli peníze. Takové jednání přece nelze považovat za hrdinství a vyznamenávat je.
Mohu si vážit disidentů, kteří podstupovali nebezpečí při své aktivitě a byli kvůli tomu pronásledováni a často i vězněni, ale nedomnívám se, že lze považovat za hrdinu někoho, kdo se rozhodl střílet lidi nikoliv v sebeobraně, ale prostě proto, že měl pocit, že má právo je zastřelit.
Politický režim v naší zemi se nakonec změnil a jak můžeme vidět, změna nebyla nastolena zbraněmi a střílením, ale zcela jinými prostředky.
B. Krutáková, Praha, informační specialistka
