Tomu odpovídá i její odpovědnost za všechno, co se v České republice v posledních letech, měsících a týdnech dělo. V pozitivním, stejně jako negativním slova smyslu. Už toto konstatování samo o sobě dostačuje na vyslovení kategorického "ne" případné další vládě ČSSD. Čtyři pokusy na stejné výšce nemají ani atleti.
Druhý důvod, proč by sociální demokraté neměli dostat možnost sestavovat vládu, jsou naše dosavadní ústavní a politické zvyklosti. Podíváme-li se na uplynulých 14 let existence samostatné ČR, zjistíme, že právo vládnout dostal vždy toliko vítěz voleb. A to i tehdy, když jím sestavená vláda nedisponovala většinou v Poslanecké sněmovně. Jedinou výjimkou byla Tošovského vláda, jejíž poslání bylo jediné - dovést zemi k předčasným volbám. Takovou šanci nikdy nedostala v pořadí druhá strana.
Představitelé ČSSD by si měli sáhnout do svědomí a říci, jak by se zachovali, kdyby během minulého volebního období po pádu některé z jejich vlád dostal právo sestavit kabinet předseda ODS. Tato zvyklost je nejen prozkoušená, ale i dobrá a žádoucí. Ani ve sportu nebývá více vítězů než jeden. Není-li rozhodnuto v normálním čase, následuje prodloužení.
Každá politická strana, která chce zůstat aspoň trochu zdravá, musí střídat své postavení ve vládě a opozici. Po dvou volebních obdobích ve vládě je ten správný čas přepřahat. Je řada příkladů stran, které byly ve vládě déle a posléze upadly do krize, která ohrozila samotnou jejich existenci (třeba britští konzervativci po dlouhé vládě Margaret Thatcherové a Johna Majora). Opozice také umožňuje provětrat vlastní řady, zbavit se kariéristů a lidí příliš spojených se svými funkcemi a požitky. Zároveň je místem, kde se strana může chvíli zabývat sebou samou, promýšlet program, priority, dobudovat zázemí, připravovat se nové převzetí moci. Platí to na západ od našich hranic a platit by to mělo i u nás.
Konečně je dobré podívat se, v jakém stavu se dnes ČSSD nachází, kdo ji vede a kdo je ochoten s ní jít do vlády. Při tomto pohledu přestává legrace. Míra a hloubka prorůstání struktur této strany do veřejné správy a světa peněz a byznysu značně překračuje povolené meze. Desítky skandálů jsou toho dobrým důkazem. Ještě horší je ale stav bezpečnostních složek státu, policie, jejích elitních útvarů, zpravodajských služeb, Národního bezpečnostního úřadu. Osm let ministrování Václava Grulicha a především Stanislava Grosse a Františka Bublana na vnitru vrátilo naši zemi o mnoho let zpět. Každý další den, kdy by někdo blízký ČSSD a jmenovitě někdy z výše uvedených pánů držel v rukou otěže tohoto ministerstva, by bylo katastrofou. Notabene kdyby jim v jejich úsilí měli pomáhat komunisté v čele s Vojtěchem Filipem.
P. S. Je ošidné vyvozovat dalekosáhlé závěry z výsledků právě proběhlých voleb. Jeden signál však bezesporu vyslaly. Veřejnost je ČSSD a speciálně jejím předsedou už unavená, a to hodně. Čím později si to sociální demokraté uvědomí, tím hůře pro ně.
autor je politolog
vysoká škola CEVRO Institut
