S klidným svědomím mohu dneska říci, že 99 % Romů pracovat nechce. Každému jsem dala šanci, poskytli jsme jim i přechodné bydlení, pokud potřebovali. Realita byla vždy stejná - byli nadšeni, děkovali mi, slibovali, jak si považují, že dostali práci, a za pár dní (ti slušnější vydrželi i měsíc) o nich nikdo nevěděl. Většinou po výplatě se "vypařili".

Občas se stalo, že po určité době, když peníze z výplaty utratili, přišli znovu a zase prosili, vysvětlovali, že už se to příště nestane... Když jsem řekla, že už je nezaměstnám, okamžitě mi začali vyhrožovat romskými organizacemi, úřady práce a dalšími institucemi.
Protože je to diskriminace -  to je u nich velmi oblíbené slovo.
 
Vypozorovala jsem ještě jednu zajímavou věc - úřady se jich bojí. Raději jim dají dávky, přimhouří oči, jen aby s nimi nebyly problémy. Je to cesta do pekel.
 
Anna Černá, Plzeň, personalistka