Dobrý den, dnes budeme řešit Kmetiněves, zeměměřiče a fricly. Ve srovnání s tím, že slovo věstník kdysi znamenalo věštec, schod byla schůzka a taškář zloděj zavazadel, to jsou ovšem úplné maličkosti.
Obec Kmetiněves vydala Kmentiněvskou výzvu. Nepolemizujeme s jejím obsahem, slovíčkaříme nad názvem. Ten je dokonce na samotných stránkách kmetineves.cz špatně. Měla by to být "Kmetiněveská", ne "Kmetiněvská" výzva. To "e", tmel složeniny, tam před koncovkou musí zůstat, i v jazykové poradně nám potvrdili, že "k redukci nedochází" (na rozdíl od skloňování podstatného jména ves). Kmětiněvská by pocházela z Kmetiněva.
Přídavné jméno je kmetiněveský, tak jako nemůžete vypreparovat samohlásku ze slova novoveský (… patriot, masopust). Nešetřete se a vyslovujte.
Kvůli jedinému písmenu neděláme pokaždé takový rozruch. Ale tady jde o rozlišování významů, o bohatství řeči, a na to jsme dost cimprlich.
Zeměměřič je podobný případ, jenom složitější.
Asi jako příbuzenský vztah nevlastních bratrů. Jeden je zeměměřičský, druhý zeměměřický. Ten první je tvor společenský, drží s ním paličský, hasičský, holičský a plno dalších kumpánů. Ten druhý, to je podivín a černá ovce rodiny.
Vydědit se ale nedá. Už proto, že má svoji vizitku: Český úřad zeměměřický a katastrální.
Bývalo by nám pomohlo, kdyby nevymřel český výraz pro geometrii: měřictví. To bychom se v té divné famílii vyznali o něco líp. Takhle si musíme lámat hlavu, jestli dotyčná věc nebo dotyčný člověk spadá pod vědu geodezii (zeměměřický), nebo pod partu zeměměřičů (zeměměřičský).
A stejně to pak bereme od oka. Ta tyč, co s ní postávají figuranti, by teoreticky mohla být i zeměměřická (když se o ní učí ve škole), ale rozhodně je zeměměřičská (když ji zeměměřiči zapíchnou do země nebo zapomenou v hospodě). Asi.
Nejslavnější český zeměměřič Vlastimil Třešňák "se zeměměřičským křížem jak mučedník běhal v poli." Správně, protože to byl jeho vlastní kříž, žádné geodetické nádobí.
Za sto let nejspíš po zeměměřictví pes neštěkne, ale zatím je to pěkná slovíčkářská libůstka, nemyslíte?
Po Josefu Fritzlovi, monstru z Amstettenu, jsme zatím napočítali italského Fritzla, australského Fritzla, kalifornského Fritzla, dále chilského, brazilského a argentinského Fritzla, ostravského, kolumbijského a naposledy Fritzla německého. Na všechno máme důkazy z tisku.
Proto českému jazyku věnujeme podstatné jméno rodu mužského fricl. Z německého der Fritzl podle vzoru das Wiener Schnitzel. V češtině samozřejmě podle vzoru grázl.
Je zajímavé, že všichni známí friclové (mimo Australana) žili na západ od Horních Rakous, ani jeden není z Východu. Ale to sem nepatří.
Dlouho jsme to vydrželi, ale nakonec přece jen otevíráme Pandořinu skříňku jménem Přechylování. Od strachu nás osvobodil titulek Beckham je i v těhotenství proklatě sexy. Gratulujeme, Davide.
Zajímala by nás pravidla pro narozeniny. Dokdy se smí psát, kolikáté výročí ta která celebrita má, a odkdy už je to uctivé kulaté jubileum. A ještě pietnější významné životní jubileum. Třeba Miroslav Donutil měl teď šedesátiny, a z některých článků jste se přitom nedozvěděli, kolik mu je. U Donutila snad není nutné se takhle žinýrovat, ne?
Žádný manuál na to není, ale soudíme, že hranice uctivosti v průměru vrcholí někdy kolem 80. roku (u žen dříve, u modelek, hereček a sportovců ještě dříve, u papežů později) - a pak se láme zpět dolů. Když se někdo dožije sta let, sluší se naopak zdůraznit cifru, a ne to odfláknout nějakým "jubileem".
